DCERA LORDA VOLDEMORTA ⏳

s...10...s Killer

Prázdniny jsou přede mnou. Jedu v kupé s tou slavnou trojicí a koukám z okna jako vždy. "Garci? Naučíš mě taky ovládat kouzla bez hůlky?" Zeptal se Harry.

Já jsem se na něj podívala aby jsme si mohli koukat do očí. "Nechci ti kazit naději, ale nikoho jiného než sebe neznám kdo umí ovládat kouzla bez hůlky." Řekla jsem a nespouštěla jsem oční kontakt.

"Ty to umíš už od narození?" Pokračoval s otázkami Harry. "No nevím zda jsem to uměla, když jsem vylezla z mámi, ale mé první kouzla byli náhodou... Mohlo mi být tak pět let... Asi, nevím jistě." Usmála jsem se nad svou teorií.

Harry se taky pousmál. "A s kým bydlíš?" Zeptala se Hermiona trochu od tématu. "S otcem a jeho služebníky." Odpověděla jsem bez zaváhání. "A jak se tvůj otec jmenuje?" Hermiona se nějak moc vyptává.

"Tomas Balline." Zalhala jsem, protože pravé jméno otce už dávno vědí. "Hmmm... To mi nic neříká. Nejmenuje se ještě jinak?" Tak jo Hermiona už mě štve. "Ne... Nebo o tom nevím." Hermiona se tvářila zamyšleně.

"Dobrá... A co tvá matka?" Proč se furt ptá? Nebaví mě ji odpovídat. "Mou matku jsem nepoznala." Řekla jsem s troškou lži a pravdy. Prostě polopravda.

Potom konečně mlčela a kluci si začali povídat spolu. "Jdu si odskočit." Řekla jsem po chvíli a odešla z kupé na záchody.

Po své potřebě jsem vyšla ze záchodu. Po cestě do kupé jsem narazila na Draca. Chvíli jsme na sebe jen zírali a pak promluvil. "Ahoj... Dlouho jsme se nepotkali." Řekl trochu sklesle. "To máš pravdu." Souhlasila jsem.

"Furt se s nimi bavíš?" Zeptal se opatrně Draco. "Ano... Jsou to dobří přátelé." Odpověděla jsem. "Někdo jako ty by přátele mít neměl." Zaraženě jsem se na něj koukala.

"A to jako proč?" Řekla jsem furt klidně, ale byla jsem naštvaná. "Tátovi by se to nelíbilo, kdyby zjistil s kým se bavíš." Počkat tak to mám brát že už ví kdo jsem?

"Ty snad víš kdo je můj otec?" Musela jsem se ujistit. "Samozřejmě. Pracuji pro něj, tím pádem i pro tebe. Máme to v rodině." Usmál se a trochu se pouklonil.

Už bez řečí jsem ho obešla a namířila si to zpět do kupé. Sedla jsem si na své míst. Ještě jsem viděla jak Draco prošel a pozoroval mě.

Cesta uběhla a už jsme byli na nádraží. Rozloučila jsem se a vyšla z vlaku kde na mě čekala Dania. Domů jsme dojeli bez potíží. Přivítali mě smrtijedi a tátovo vysláblé tělo, které sedělo ve křesle.

Přišla jsem k němu a pohladila ho po hlavě. "Za chvíli budu mít konečně tělo." Řekl vyslábě a bez energie. "Tati a co kdybych ti dala svou energii?" Otec sebou cukl.

"Slečno Garci... Jste velice silná a otec si nepřeje aby jste zeslábla." Řekl jeden ze smrtijedů za mnou. "Tati. Já jen tak nezeslábnu. Chci ti pomoc." Otec pomalu začal kývat hlavou.

"Příští rok bude turnaj o ohnivý pohár... To je jediná šance." Řekl potichu a pomalu otec. "Tak bych ti třeba mohla dát jen kapku síly aby jsi mohl chodit a mluvit." Mám problém udržet slzy.

"Garci, svačina." Řekla Dania. Poslechla jsem ji a šla se nasvačit. Dny ubíhaly jako voda. Prázdniny byli skoro v polovině.

Můj denní režim se skládal z tréningů. Chtěla jsem být silnější a neporazitelná. Chi dosáhnout toho že se mě všichni budou bát. Nebo abych zabila člověka či jinou bytost pouhým mávnutím.

Dnes jsem na zahradě a snažím se pohnout kamenem. Chvíli se soustředím a potom silně mávnu rukou do vzduchu. Kamen se nadzvedne a začne levitovat ve vzduchu. Poté ho silně odhodím do dáli.

Poté mě čeká meditace abych dokázala ovládat svou auru. Cílem je abych se začala během meditace vznášet a kolem mě se utvořila silná aura. Sedla jsem si do meditační polohy. Po chvíli jsem dosáhla cíle.

Každý den jsem nepřetržitě trénovala. Jednoho dne mě táta zavolal. Měla jsem za úkol zabít jednu rodinu. Žádné informace jsem moc nedostala jen kde bydlí a jména.

Se svým týmem tvořící tři smrtijedi jsme se vzduchem vydali na onu adresu. "Já sama." Řekla jsem jim a smrtijedi se schovali aby je nikdo neviděl. Objevila jsem se v obýváku, kde byly všechny osoby, které jsem měla zabít.

Pro svou ochranu identity jsem měla masku přes celý svůj obličej. Jen mi přes masku šli vidět zářící červené oči. Nechtěla jsem je trápit, tak jsem je zabila rychle bez bolesti. Celý obývák byl zakryt krví. Jen já byla čistá.

Se splněním úkolem jsem vyšla a vrátili se domů. Táta mi nechal přichystat  odměnu jako vždy po každé vraždě.

Táta by si zařizoval vraždy sám, ale je slabí, tak jsem to za něj převzala. Vlastně když byl ve své podobě, tak mě někdy bral sebou. Poprvé jsem někoho zabila v šesti letech. Táta na mě byl pyšný a já byla ráda za každou odměnu.

Vlastně jsem vrah, který dokáže zabíjet bez milosti, ale to nikdo z Bradavic neví kromě Snapa. Jistě že.

Zrovna teď sedím na střeše našeho domu a pozoruji hvězdy na nebi. Kolem nás je tma a žádná světla, takže jdou vidět velice výrazně. Letní vánek mi fouká do tváře. Chtěla bych někdy do vesmíru a kouknout se na měsíc.

Zvedla jsem ruku směrem k obloze. A naznačila že šahám na měsíc, který pomalu dorůstal.

Už jsem dlouho neviděla Harryho, Hermionu a Rona. Co kdybych je navštívila. Ale nevím kde bydlí, trochu problémek.

Lehla jsem si na střešní tašky a koukala se vzhůru na oblohu. Tak třeba příště se jich zeptám a pak je navštívím.

"Garci! Návštěva je tady!" Slyšela jsem hlas Danii. Objevila jsem se u ní a můj pohled spatřil Malfoyovi. Přesněji Luciuse a Draca. Oba dva se mi uklonili. "Rád vás vidím Garcialdo Balline Riddle."

Znovu po dlouhé době je další část na světě. :)

Trochu nudnější, ale to nevadí... 🤗 Snad.

Na obrázku už můžete vidět Garci ve věku... Ehm tak kolem šestnácti let... Nevadí mladší jsem ji nesehnala. 😎👌🏻

Omlouvám se za chyby v textu. ❤

A děkuji že čteš zrovna tento příběh...❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤