DCERA LORDA VOLDEMORTA ⏳

/...8.../ Peter

Někdy mám pocit že nikdo ani neví že existuji. Stála jsem na místě a hleděla na utíkajícího černého psa. Chvíli jsem nakonec jen tak stála a koukala do blba.

Zničeho nic do mě někdo vrazil. "Proč nejsi s Harrym a s těmi jeho kamarády?" Zeptal se arogantním hlasem Draco stojící přímo u mě.

"Utekli" Usmála jsem se a už ho obcházela tím směrem kam zdrhli. Ještě mě stihl chytit za rameno. "Nechceš se radši bavit s námi? Než s těmi... Blbci..." Tak tohle ne... Nebude mi říkat s kým se mám bavit a s kým ne.

"Je moje věc s kým se bavím... Já ti taky nenařizuji aby si se bavil s někým jiným než s nimi." Poukázala jsem hlavou na tři kluky stojící za ním.

Draco jen sklopil hlavu a pustil mé rameno. Už jsem neváhala a šla za Blackem mu pomoc. Bylo vtipné jak si Ron myslel že jde po něm.

Zahlédla jsem je u Vrby Mlátičky. Bylo vtipné jak se přes ní snaží dostat dovnitř.  Přišla jsem k vrbě a pouhým mávnutím ruky jsem jí uklidnila.

Hermiona a Harry spadli na zem z větví. "O co jste se to snažili?" Usmála jsem se na ně a dala si neposedný pramen vlasů za ucho. Udýchaně se zvedli ze země.

"Jak jsi to udělala bez hůlky?" Zeptala se Hermiona při oprašování své uniformy. "Měla jsem hůlku" Odpověděla jsem a šla ke vchodu pod vrbou. "Ne neměla!"

Podívala jsem se na ní. "Kdybych vám nepomohla, tak jste pomalu mrtví. Mlátička se jí neříká jen tak." Už jsem vlezla dovnitř a rozešla se do hluboké tmy.

"A hůlku na světlo nepoužiješ?" Řekla Hermiona za mnou a hůlkou rozsvítila. Harry se k ní přidal se světlem a už šli za mnou.

Vlezli jsme do nějakého hnusného starého domů. "Tak jo. Stopy vedou tudy." Řekl Harry a už se vydal podle stop od psa.

Vešli jsme do místnosti kde skoro v rohu seděl zraněný Ron. "J-je to past Harry." Řekl zpocený Ron a ukázal za Harryho.

Harry se hned otočil. Za otevřenými dveřmi stál Black. (Tak jo tuhle scénku si moc dobře nepamatuji, takže si ji trochu domyslím pozn.aut.) "Harry Potter!" Podíval se na Harryho s úsměvem ve tváři Black.

"Sirius Black. Proč nás chcete zabít?!" Vrhl se na něj slovně Harry s namířenou hůlkou proti Blackovi. Hermiona taky mířila hůlkou na terč jménem Black.

Já jsem si užívala tu šou. Byla jsem opřena o skříňku v pokoji a jen pozorovala jak jim to Black vysvětlí.

"Chci zabít jen jeho!" Ukázal na krysu v Ronovích rukách. Ale vypadalo to že spíše ukazuje na Rona. "Mě p-proč mě?" Začal koktat Ron.

"Ale..." Do místnosti vtrhl Lupin. ("Profesor" Lupin samozřejmě...pozn.aut.) Harrymu a Hermioně odhodil hůlky odzbrojovacím kouzlem.

Všichni kromě mě a Blacka se na Lupina koukli jako 'co to sakra děláš ses posr*l?' (sorry za sprostá slovíčka. Hodilo se to tam XD pozn.aut.)

Tak a teď jsem koukala jak vyvoraná myš, když přišel i profesor Snape. Teď se dohadovali o tom co se tady děje, ale ne ani zmíňka o té kryse.

"Ta krysa je Peter Pettigrew!" Zařvala jsem na ně, když už tady bylo hlučno. Ehm a teď tady bylo zase hrobové ticho a všechny pohledy mířili na mě. Podívala jsem se na Snapa, který měl strach v očí.

Všichni stali na místě. Rozešla jsem se k sedícímu Ronovi. A vytrhla mu krysu z ruky. A teď se rozhodnout... Zabít ho jako krysu nebo opravdu dokázat že to je Pettigrew.

Krysu jsem hodila na podlahu a už tam ležel hnusný, tlustý chlápek jménem Peter. (Nevím jak vám, ale mně se jméno Peter líbí :) No to je jedno jdeme dál. Pozn.aut.) Ležel bezhybně.

"P-prosím má paní nezabíjejte mě." Žebral potichu. Harry s Ronem a Hermionou na mě zírali. Nejspíše by chtěli říct 'asi si ji s někým spletl'. Ale ne nespletl Peter moc dobře věděl kdo jsem. Nevím kolik mi bylo, ale našla jsem ho na ulici.

Říkáte si 'co jsi dělala na ulici?' Jednoduše jsem měla těžké období a jen tak si procházela městem a myslela na různé věci. Ano jako malá (tím malá myslím tak 9-10let) jsem utíkala z domu. Ale vždy jsem se nějakým způsobem vrátila.

No teď k němu. Slyšela jsem jednoho večera hukot z temné ulico uličky. (Okej:'D) Vydala jsem se tam. Jako menší... to zní lépe... Jsem byla docela dost odvážná a jen tak jsem se nezastavila, ale hlavně ve mně byla zvědavost. (Jako u každého dítěte že? Pozn.aut.)

Už v pěti letech mého života se objevilo pár věcí co žádné dítě nedokázalo. Dokázala jsem pohybovat věcmi a předpovídat kdo co řekne nebo co udělá. Ale byla jsem malá, neřešila jsem to.

Tak už k té uličce... Našla jsem tam Petera jak se choulí v rohu a před ním stojí nějaký velký muž a za tím mužem dva další. Chtěla jsem mu pomoct. Samozřejmě že jsem nevěděla kdo Peter je.

Chtěla jsem si s nimi pohrát, tak jsem na jednoho muže zaťukala. Hned se otočil. "Co potřebuješ? Špunte." To že jsem byla malá neznamená že mi bude říkat špunte.

Naštvala jsem se pouhým slovem a odhodila ho mávnutím ruky. Zřejmě špatně když se už nezvedl.

Ti dva zbylí chlapi na mě zírali. Nakonec zdrhli. Přišla jsem k Peterovi, který vše pozoroval. "T-ty jsi dcera Pána Zla." Řekl vyděšeně. Jen jsem kývla.

Párkrát jsem se s ním scházela a povídala jsem si s ním, protože byl jediný kdo mě vyslechl. Jednou si na mě otevřel pusu. Že stačil milimetr a je mrtví od té doby se mě vyhýbal. (Ups trochu jsem se rozepsala pozn.aut.)

"Musím tě zabít." Řekla jsem tiše a chladně Peterovi ležící na zemi. Nakonec se rychle začal zvedat a zdrhal. Rychle se proměnil v krysu. Začal kličkovat po pokoji.

Telekinezí jsem si ho přitáhla do ruky. "Sbohem." Řekla jsem a zmáčkla jsem pěst ve které jsem ho držela. Rozpadl se na prach. Všichni mě pořád pozorovali.

"Ehm tak jo na tohle musíte zapomenout." Ukázala jsem na ty tři. Black kývl a Snape taky. Lupin jen stál a koukal se do země.

"Lidi! Asi umírám!" Vykřikl Ron celý od krve. Všichni se k němu seběhli a už ho táhli pryč z domu. V místnosti jsem stála jen já a Black.

"Víš jak dlouho jsem toužil ho zabít... Rozmáčkla jsi ho jako malinu." Usmál se a vydal se k východu.

Když jsme vylezli ven, byla už tma. "Ne ne ne" Řekl Black a rozešel se k Lupinovi. "Podívej se na mě." Řekl Black a otočil mu hlavu k sobě. "Ovládej to"

Pozdě Lupin se už díval na měsíc v úplňku. Začal se měnit ve vlkodlaka. Hah měla jsem pravdu je to vlkodlak.

Všichni se od něj dostávali dál. Harry držel Rona aby nespadl a snažil se jít co nejrychleji pryč. Hermiona stála u mě a Snape před námi jako obránce.

Už proměnění Lupin se vrhnul na černého psa. Svého nejlepšího přítele. Lupin neboli vlkodlak odhodil černého psa neboli Blacka daleko od sebe a pak se vrhnul na nás.

Vlkodlak se rozběhl a odrazil se na nás. Mávnutím své ruky jsem ho odhodila do vysoké trávy. Najednou se ozvalo vytí. Vlkodlak se hned sebral a utekl pryč. Všichni jsme se pomalým krokem kromě Harryho, který běžel za Blackem vydali zpět do školy.

Ron se dostavil na ošetřovnu. Po ošetření jsme se za ním vydali. "V pohodě Rone?" Zeptala se Hermiona a sedla si k němu.

"Co jsi to udělala s mou Prašivkou?" Zeptal se mě Ron naštvaně. "Myslíš Petera" Usmála jsem se. Než mi stačil odpovědět přišel sám Brumbál.