DCERA LORDA VOLDEMORTA ⏳

¶×•18•×¶ Fénixův řád

Prázdniny uběhly rychle, jako voda v rychlé řece co končí ve velkém vodopádu.

Tenhle rok jsem se vůbec netěšila do školy čar a kouzel. Už když koukám na ten vlak, tak se mi sevře žaludek a pohltí mě špatný pocit nejistoty.

Není to strach... Čeho bych se já asi tak mohla bát. Všichni se bojí zlého čaroděje Voldemorta... Což je můj otec, tím pádem se nemám čeho bát.

Rozloučím se s Daniou a vejdu do vlaku. Zase bez duše procházím kolem plných kabinek.

Přijeli jsme sem trochu později než jsem myslela... A nebo jako normálně, akorát se jen prváci těší do nové školy, tak tu chtěli být jen dříve.

Nakonec zatočím do skoro plné kabinky kde sedí úplně cizí děti, které jsem nikdy neviděla.

Neřeším to. Bez optání zda si mohu přisednout jsem zabrala volné místo u dveří ve směru jízdy.

Děti na mě chvíli nechápavě koukali, ale to je pak omrzelo a začali si všímat svého.

Vlak se asi po deseti minutách čekání rozjel. Oddychla jsem si a zaklonila hlavu tak aby se dotkla opěrky.

Kvůli otevřenému oknu mi vlály bílé vlasy do očí. Rozhodnu se oči zavřít a odpočívat.

O prázdninách jsem se nenudila, proto asi uběhli tak rychle. Otec se rychle zotavil. Rychleji než jsem čekala.

Otec tvrdí že to je díky mé přítomnosti kterou mu věnuji každý den.

Zlepšil se ve všem a tím jsem se zlepšila i já.

"Taky jste slyšeli o tom že se Harry Potter zbláznil."

Zaslechnu tichý rozhovor mezi dětmi s kterými sdílím kupé.

"Jo... Ale věřím mu..." Ozvala se dívka vedle mě.

Mám zavřené oči a jen poslouchám...

"Věříš? Vždyť se říká že ten kterého jméno nemůžeme vyslovit je mrtvý. Zmizel na vždy."

Cuklo mi oko, jak vyslovil slovo mrtvý.

"Myslíš si že někdo jako on jen tak zemřel? Pleteš se bratře." Úplně cítím jak skřížila ruce na hrudi.

"Už je to několik let..."

"Přesně... Stihl se uzdravit." Přurušila ho.

"Máte zajímavé téma." Pousměji se a pohledem projedu obě dvě děti co se bavili.

Seděli u okna na proti sobě. Hnědé vlasy... Vypadali jako dvojčata. Jediné co jim bylo odlišný je pohlaví.

"Co si myslíte vy?" Zaptal se chlapec odvážně.

"Že žije... Harry je můj kámoš... Nelhal by." Usměji se na ně.

"Ty znáš Pottera osobně?" Rozzářila se dívenka vedle mě.

Jen kývnu na souhlas.

Najednou se prudce otevřou dveře. Aniž bych se podívala kdo zde stojí, jsem poznala kdo to je.

"Tady jsi... Konečně jsem tě našel." Usmál se Draco ve dveřích. Dívenka se zamračila.

Jen vstanu a projdu kolem Draca do uličky. Draco zavřel kabinku a otočil se na mě.

"Dlouho jsme se neviděli." Pousmál se o udělal krok blíže ke mně. Jen kývnu na souhlas.

"Jak se má rodina?" Zeptá se. V uličce je ticho nikdo zde není a nikdo nás neslyší, protože jsou všichni zavření ve svých kupé.