DCERA LORDA VOLDEMORTA ⏳

,...9..., Čas

Když Brumbál přišel za námi do ošetřovny, kde jsme byly já, Ron, Hermiona a Harry, tak jim začal něco vykládat v tom smyslu, že to vše mohou spravit atd. (Nepamatuji si co jim přesně řekl ups... Pozn.aut.)

Když Brumbál odešel, tak Harry a Hermiona si dali přes sebe řetízek. "Chceš s námi? Docela by ses nám hodila." Zeptala se Hermiona. Jen jsem pokrčila rameny a přišla k nim.

Všichni tři jsme byly spojeni řetízkem. "Hej? Co to děláte?" Ptal se zmateně Ron. Nikdo nic neodpověděl. Hermiona se začala soustředit na řetízek. Všechno kolem nás se rychle pohybovalo.

Nakonec jsme se zastavili v čase kdy jsme šly za Hagridem. Hermiona si schovala řetízek a už jsme běželi k Hagridovi. Přiběhli jsme k východu kde jsme viděli Draca a jeho kamarády jak se koukají na Hagridův dům. "Rychle schovejte se." Řekla Hermiona.

Skočili jsem za zeď a pozorovali co se děje. Nakonec jsme přiběhli. Naši dvojníci. Zrovna Hermiona dávala pěstí Dracovi. Nakonec zdrhli a my, jako dvojníci se vydali za Hagridem. Když byli dostatečně daleko tak jsme se vydali dolů.

Schovali jsme se do lesa. Naši dvojníci už byly u Hagrida a povídali si. Moje dvojnice stála u okna a pozorovala Klofana ležícího mezi dýněmi. "Už jdou." Řekla Hermiona a vzala malý kamínek a hodila ho směr okno. A potom přišla ta moje reakce že moje dvojnice chytila kamínek.

"Jak jsi to?" Zeptala se Hermiona. "Reflexy" Usmála jsem se. "Tohle nejsou jen reflexy." Pokračovala Hermiona.

Naši dvojníci začali vycházet zadním vchodem, takže se vyměnili s Brumbálem a s těmi lidmi. Brumbál na mě pohlédl. Viděla jsem to, střetli se nám pohledy. "Ví o nás Brumbál." Pošeptala jsem potichu. "Ou tomu opravdu nic neunikne." Řekl Harry.

Když konečně ti lidé s Brumbálem zašli dovnitř, tak jsem jednoduše zničila pouta mávnutím ruky. Klofan se potichu zvedl a šel za mnou. Tak to bylo velice snadné.

Rychle jsme se vydali do lesa. "S tebou je to vážně jednoduší." Usmála se na mě Hermiona. Klofan za námi šel jak poslušný pejsek. "Hele!" Řekla jsem a ukázala na Vrbu Mlátičku. Zrovna k vrbě přišel můj dvojník a už si to mířili dovnitř.

"Takže teď tady budeme čekat?" Zeptela jsem se. Oba kývnuli hlavou na souhlas. Sedla jsem si ke stromu a opřela si hlavu o kmen. Hermiona a Harry udělali to samé.

"~Dcera Pána zla je tady~" Uslyšela jsem hlas vycházející z hloubky lesa. "Taky jste to slyšely?" Zeptal se Harry a koukal do dálky lesa. "Ne... Co jsi slyšel?" Zeptala se zvědavě Hermiona.

"Já to taky slyšela..." Řekla jsem. Harry se na mě podíval. "Pán zla má dceru?" Zeptal se zmateně a zděšeně. "Nejspíš." Odpověděla jsem.

Ten hlas se přibližoval k nám. Harry se už zvedl a vyndal hůlku. Klofana jsem nikde neviděla. Po chvíli šly slyšet kroky. To už jsme se zvedli na nohy i já a Hermiona. Všichni jsme se koukali do dáli odkud šli slyšet kroky. Nebo spíše cupitaní.

Koukla jsem se do dali svým bystrým pohledem. Byly to pavouci a za nimi se vznášeli mozkomoři. "Pavouci a mozkomoři." Řekla jsem potichu.

"Jak to můžeš vědět. Nikoho nevidím." Řekla Hermiona. Harry šel pomalu před nás. Najednou jsem zahlédla další lidi v černých pláštích. "Smrtijedi tu jsou taky." Vyšlo ze mě.

Vím že jdou za mnou, ale co mají v úmyslu nemám tušení. Sáhla jsem Harrymu na rameno. "Jdi za mě." Řekla jsem. Chvíli váhal ale nakonec tak učinil.

Konečně všichni byli v dohledu. Pomalým krokem jsem jim šla napřed. Mozkomoři se zastavili a rychle začali odlétávat. Všichni se nakonec zastavili kromě mě. Namířila jsem si to k jednomu ze smrtijedů.

Objevila jsem se přímo před ním. "Co chcete?" Řekla jsem naštvaně. Všichni se mi uklonili a začali se omlouvat. Super jal to těm dvou teď vysvětlím. "Odejděte."

"Chtěli jsme tě jen vidět na vlastní oči. Viděl tě támhleten pavouk a oznámil nám to..." Řekl ten smrtijed. "Vy snad nepracujete pro pána zla?"

"Ano, ale jen na dálku." Mávla jsem nad tím rukou a tím i pokynula ať vypadnou. Vrátila jsem se ke známé dvojici. Všichni odešli, tak byl chvíli zase klid.

Už začínala být tma. "Zdálo se mi to nebo se ti uklonili?" Řekl Harry a Hermiona kývla že jí to taky zajímá. "S někým si mě spletli." Řekla jsem. "Takže si mysleli že jsi dcera pana zla?" Kývla jsem na souhlas.

"Myslím si že by dcera pána zla jen tak do Bradavické školy nešla studovat." Řekla svou teorii Hermiona. S Harrym jsme kývli na souhlas. "Ale je zase divné že ovládáš kouzla bez hůlky." Dodala Hermiona.

"Jak si se to naučila?" Zeptala se zvědavě. "No ani sama nevím, prostě jsem to uměla už jako malá. Má síla se postupem času zvětšuje."

Chvíli jsme si takhle povídali a přestávali vnímat čas. Najednou se ozvalo vytí vlkodlaka. " Lupin se už proměnil." Řekla jsem. Všichni tři jsme se zvedli a pozorovali co se děje. "Jak jim pomoct?" Řekla Hermiona. Viděla jsem jak Black jde zraněn dolů k lesu. A Harry jde za ním.

"Rychle něco udělejte ne se Lupin vzpamatuje z toho odhození." Řekl Harry. 'Auuuuuuu... Auuuuu' Začala napodobovat vytí Hermiona. "Utíkejte... Teď půjde po nás."

Hermiona se rozběhla pryč a Harry za ní. Nechtěla jsem být pozadu tak jsem běžela za nima. Schovali se za strom. Já jsem na ten strom vyskočila a seděla na větvi a čekala až se vlkodlak Lupin přiblíží.

"Kde je Garci?" Zeptala se Hermiona potichu Harryho. "Nevím nevidím jí." Odpověděl.

Vlkodlak přiběhl a zastavil se. Začal se rozhlížet. Když se vydal ke stromu kde byly schovaní Hermiona a Harry tak jsem skočila před něj. Vlkodlak se lekl a máchl tlapou na mě. Jeho úder jsem obrátila na něj, takže udeřil drápy sám sebe. Vlkodlak začal kňučet a zdrhl.

"Jak jsi to..." Začal Harry. "Pššš" Řekla jsem. Začala jsem slyšet mozkomory a Harryho dvojníka. "Slyším tě..." Řekla jsem a vydala se směr ten hluk. "Jo to jsem byl u toho rybníku. Můj otec mě zachránil." Řekl Harry.

Rychle jsme se dostali k jezeru. Harry a Black byli na břehu a nalétávali na ně Mozkomoři. "Každou chvíli se objeví ta záře mého otce." Říkal si své Harry.

"Tvůj otec tu není. Rychle zachraň se. Umíráš!" Zařvala jsem na Harryho, ten vytasil hůlku a zařval doslova zařval. "Expekto patronům!" (nevím jak se to píše a jsem líná to vyhledávat :D pozn.aut.)

Objevila se obří záře. Chvíli jsme byli všichni oslepeni. "Musíme pohnout. Už je tu Snape." Řekla jsem. Rychle jsme si to namířili zpět. Snape Harryho odnesl na ošetřovnu.

Přiběhli jsme do Bradavic. "Black je v Azkabanu." Řekla Hermiona. "Teď máme čas než tě uzdraví, takže vysvobodíme Blacka." Řekla jsem.

Klofan přistál u nás a Letěli jsme vysvobodit Blacka. Já jsem s nimi neletěla, protože bylo málo místa. Po pár minutách se vrátili i s Blackem. Rozloučili jsme se a pak odletěl.

Stihli jsme to včas. Narazili jsme před ošetřovnou na odcházejícího Brumbála. "Dokázali jsme to." Řekl Harry Brumbálovi. Brumbál na nás jen koukl "Dokázali jste co?" Usmál se a odešel.

Neřešili jsme ho, tak jsme vešli do ošetřovny, kde jsme zrovna mizeli.
"Počkat vždyť jste byly tady a teď jste támhle." Řekl zmateně Ron. My jsme se společně zasmáli.

_________________
____________                          1240 slov
_______
____
__

Omlovám se že jsem teď nebyla aktivní. Příště snad vyjde další kapitola dřív SNAD... 🤩

Snad vám nevadí že si do toho přidávám a měním události... Hrozně moc mě to baví. 😁

Tak se těšte na další kapitolu... 😍

...Omlouvám se za chyby v textu...