DCERA LORDA VOLDEMORTA ⏳

×*19*× Zmizet

"...Jste obviněna z vraždy Cedrica Diggoryho a Quirinuse Quirrella. A ještě k tomu jste byla spatřena jak používáté magii na lidi. Nehledě na to, že bez pomoci hůlky. Co mi na to řeknete?"

Takže jsem tu jen kvůli vraždě těch dvou. Kdyby věděli o více vražd, tak dostanu na doživotí.

"A máte důkazi že jsem něco takového provedla? Nebo to na mne jen někdo hodil, protože se mě chtěl zbavit?" Zeptám se na rovinu.

"Tady klademe otázky my, ne vy slečinko." Ta žena mě tedy urazila. ...klid... Drž se...

"Ne nezabila jsem je... Nemám důvod někoho zabíjet... A kouzlení bez hůlky? To jde?" Hned jak to dořeknu, tak se v sále začalo šeptat.

Šeptali si jeden přes druhého. Mozkomoři na stropě se jen nehybně na mě dívali. Jen kápě jim poletovali ze strany na stranu.

"Ticho..." Zabuší kladívkem ten hlavní. "Garcialdo Balline Riddle... Ptám se tedy... Znala jste tyto zavražděné nebo nikoliv?"

"Ano znala... Chodili se mnou na školu... A ten jeden byl moc milý profesor. Toho žáka jsem moc neznala, ale podle tváře vím o koho se jedná." Odpovím klidně.

Náhle se ozve hlášení od jedné z žen. "Teď mi přišla zpráva, že jste zmizela... Opakuji... Zmizela na soutěži o ohnivý pohár. Přímo před tím než zemřel Cedric Diggoryo. Máme pár svědků... Jak toto vysvětlíte."

Kdo si na mne sakra zasedl... Někdo mě chce doslova vykopat ze školy.

"Muselo se jim to zdát... Neumím mizet." Odpovím. Všichni mlčí. Mozkomoři sledují každého v místnosti.

"Jste dcerou onoho muže, jehož jméno se nesmí vyslovit?" Ozval se muž úplně vzadu.

"Ne..." Zněla má jasná odpověď bez váhání.

"Lže!" Ozvalo se z místnosti. Náhle se začali v pravidelných intervalech ozývat všichni. "Lže!"

Nepustili mne ani ke slovu. Ozvalo se kladívko... "Vina!" A poslední bouchnutí.

Strop nademnou pustil mozkomory a ti se rozlétli všude po místnosti. Všichni si nechávali rozestup. Polétávali dokola kolem místnosti a někdy si vysáli člověka z lavice.

"Co jsi sakra zač?" Zeptal se ten hlavní. "Jsem nevina... I mozkomoři to vědí..." Odpovím.

"Ne... T-ty..." Nestihne nic doříci, protože ho jeden z mozkomorů začne vysávat.

Mávnu rukou a na patě se otočím k východu. Všichni mozkomoři se pustili na každého člověka v místnosti. Nastala panika, tak si mě nikdo nevšímal a já mohla v klidu odejít.

...

Vešla jsem do školy a hned co mě trklo do očí byla veliká zeď na kterou teď nějaký starý maník přibíjel papír ve velkém rámečku.

Náhle se ozval hlas té staré děvy... "Ah, přišla jste nějak zpět brzy." Otočila jsem hlavu k ní a sjela jí pohledem.

"To vy jste na mě snesla obvinění?" Zeptám se a pomalu jdu k ní.

"Mě z toho neobviňujte..." Zvedla nos nahoru jako nějaká nafrněná nána... Heh... Zvláštní přirovnání.

Jen zakývu hlavou ze strany na stranu a vydám se do pokoje. Je tu nějaká zvláštní atmosféra. Jako kdyby se tu všechno za tu dobu co jsem byla pryč změnilo.

Tenhle den jsem se na nějaké hodiny vykašlala a jen jsem si četla ve společné místnosti knihu. Všude byl klid, jak se žáci ještě učí.

...

Pár dní uběhlo jako voda. Ale vše se za tu dobu stihlo změnit. Brumbál skončil v Azkabanu, ani už nevím proč... Protože jsem nad tím hned mávla rukou se slovy, že tam patří... Heh, celá já.

Ale jaksi ho nahradila ta stará růžovějící upištěná stařena. Nějaká přezdívka pro ní by se šikla... Růžová děva... To zní skvěle.

Zakázala používání hůlek a vše možných čar ve škole. Žáci se všechno museli učit z učebnic a nic si nemohli vyzkoušet.

Zrovna jsem procházela kolem jídelny. Dveře byli zavřeny. Byla mezi nimi jen škvírka. Nakoukla jsem svým světle modrým okem dovnitř.

Jídelní lavice byli sklizeny. Seděli tam jen děti jako v lavicích a naproti nim si to trůnila Růžová děva.

Měla jsem sto chutí tam vpadnout a zařvat na ní pár nevhodných slov. Najednou uslyším bolestné syknutí.

Podívám se přesněji. Vidím jak píší na papír, ale jejich druhá ruka se nějak křečovitě svírá.

"Zdravím, Garci." Uslyším povědomí hlas přímo u mého ucha.

"Jak to že nejsi na hodině?" Zeptám se světlovlasého chlapce stojícího těsně za mnou.

"Skončila... Co tu pozoruješ?" Nakoukl do škvíry ve dveří Draco. "Ahh chápu." Usmál se Draco a otočil si mne k němu čelem a opatrně mě políbil.

Olízl si rty a sáhla mi na pramen vlasů. "Ten soud si zvládla jednou zadní." Pousmál se a furt si hrál s pramínkem mích vlasů.

"Jo... Jednou zadní." Řeknu tiše. Najednou zaslechnu mé jméno. Otočím hlavu tím směrem a vydám se tam odkud to vyšlo.

Přišla jsem k té velké stěně, kde už byla hromada rámečků plná nových pravidel a událostí.

"Garcialda Balline... Dívka která zneškodnila celou soudní místnost... Nikdo nepřežil. Hledaná... Odsouzená do Azkabanu..."

Zaslechnu někde od zdi. Jen polknu. Co se to děje... Vždyť jsem nikoho nezabila.

Za mnou přišel Draco a sáhl mi na rameno. "Tak to asi neproběhlo, tak jak jsi chtěla..." Řekl tiše vedle mě.

"Musím se schovat." Řeknu jen a rozejdu se chodbou pryč.

Ani Draco mě nestíhal. Nakonec jsem zmizela někam do zadních chodeb. Zastavila jsem se u zdi a opřela se o ní.

Slyším hlasy... A zvuky kouzel. Pomalu jdu tím směrem odkud zvuky jdou.

Ale tam kde jdou nejvíce slyšet je jen zeď. Náhle se ozve divná rána. Zeď se začala rozevýrat a měnit na velké dveře.

Když se dveře otevřeli, tak se mi naskytl pohled na studenty s hůlkama v ruce. Najednou se vynořil Harry.

"Garci... Rychle pojď dovnitř." Řekl Harry a už mě cpal do místnosti. Dveře se za námi jen zabouchli a splynuli se zdí.

Už teď se omlouvám za chyby... Dlouho jsem nepsala... 🥺
Na obrázku pravé oko Garci.
Děkuji za skvělou čtenost!❤❤