DCERA LORDA VOLDEMORTA ⏳

@...6...@ Klofan

Letní prázdniny skončili a Dania mě odvezla na vlakové nádraží. Jako vždy jsem prošla sloupem a hned za mnou šla Dania.

Rozloučili jsme se a já nastoupila do vlaku. Všichni si navzájem mávali. Vešla jsem do kupé s nějakým mužem.

"Můžu si k vám přisednout?" Muž se koukal z okna. A poté se na mě podíval. "Ale jistě." Řekl a ukázal na místo proti němu.

S úsměvem jsem se posadila. "Jak se jmenuješ smím-li se zeptat?"

"Už jste se zeptal."  Nad mojí odpovědí se usmál. "Tak?" Čekal na mou odpověď.

"Garci... Garci Balline..." Usmála jsem se na něj. "A dál?" Proč se ptá a dál? Co mu mám říct. Co když to bude vědět. Stoprocentně to bude vědět.

"Celé jméno mi řekni." Když to dořekl vlak se konečně rozjel.
"Tohle je celé mé jméno?" Zalhala jsem.

"Dobrá..." Řekl a přehodil si přes sebe deku.

"A vy jste kdo?" Zeptala jsem se slušně.
"Profesor Lupin." Těší mě. A už mi natahoval ruku. Ruku jsem mu přijala a potřásli jsme si.

"Já si teď půjdu lehnout. Po cestě jsem unavený." Řekl a přikryl se dekou pořádně. Kývla jsem na něj že chápu.

Když Lupin spal, tak jsem si prohlédla jeho obličej z blízka. Cuklo to se mnou když jsem zjistila že... To je... Vlkodlak...

V tomhle mám čuch. Vždycky poznám kdo je co zač. Jde to z něj cítit až moc.

Po nějaké době se mi začalo chtít na záchod. Tak jsem se zvedla a odešla z kupé.

Po záchodě jsem se vydala zpět do svého kupé. Zarazila jsem se když jsem tam viděla sedět tu slavnou trojku.

Byla jsem na ně naštvaná že mi zasedli kupé. Nechtěla jsem se k nim nacpat, tak jsem se vydala do jiného kupé.

Našla jsem kupé se třemi neznámými. Otevřela jsem a prostě si k nim sedla.
"Ehm? Kdo to je?" Zeptal se jeden kluk svých kámošů.

Cítila jsem jak oba pokrčeli rameny. Dál mě neřešili zatím. Venku už začínala být tma.

Zničeho nic vlak začal brzdit až se nakonec zastavil úplně. Jeden z těch kluků se přilepil na sklo aby viděl co se děje, když jsem viděla jak sklo okna zamrzá hned mi došlo co se děje.

Mít Pána Zla za otce není zas tak špatné. Vypráví vám hodně věcí o všelijakých věcech.

"Mozkomoři" Řekla jsem potichu. Všichni tři se na mě otočili.

"Co je to Mozkomor?" Zeptali se najednou.

"Mozkomor je strážce Azkabanu. Jsou to bytosti, kteří se živí vašemi šťastnými vzpomínkami." Řekla jsem tichým hlasem.

Všichni nahlas polkly. Usmála jsem se.

S Mozkomory už mám dost zkušeností. Dokonce se mě i bojí, protože je dokážu úplně jednoduše zabít.

Ve vlaku se zmocnil chlad. Já jen tak ten chlad necítila. V uličce mezi kupé a oknama procházeli dva Mozkomoři.

Kolem našeho kupé rychle prošli.

Po zhruba deseti minutách se vlak zase rozjel. Po celém vlaku se rozkřiklo že Harry Potter omdlel.

Asi ho vysávali pomyslela jsem si. Ještě se neumí bránit proti tak lehkým stvořením.

...

Už jsme seděli u večeře a poslouchali jsme další příchod prváků. Po chvíli je konečně rozřadili a my mohli jíst.

"Hej Pottere... Ty jsi vážně omdlel?... Ne vážně jsi omdlel?" Šeptal Draco na Harryho.

Seděla jsem u něj docela blízko, tak jsem ho slyšela. Ron ho nějak odbyl a hleděli si svého.

Draco se na mě podíval a usmál se. Božeee cítím z něj tu nechutnou auru. No nic teď to řešit nebudu mám hlad...

Teď jsem seděla na schodech, který vedou směrem k Hagridovi. Koukala jsem se na les kam bylo zakázáno chodit.

Měla jsem sto chutí se zvednout a jít tam. Ale když jsem tam viděla proběhnout toho černého psa hned jsem si to rozmyslela.

Seděla jsem pořád na svém místě a sledovala Blacka, jak se ke mně přibližuje. Nevím proč jsem to neřešila. (Oookeeeej? Pozn.aut.)

Black stál už u mě. "Pomůžeš mi prosím?" Tak jo? Co jsem to právě slyšela?

"S čím?" Zeptala jsem se nezaujatě.

"Potřebuji najít... Znáš Petera Pettigrewa?"

Chvíli jsem přemýšlela. "Asi ano." Řekla jsem.

"Potřebuji ho najít... Je někde v téhle škole." Nakonec jsem na něj kývla.

On se usmál a vběhl do školy jako černý pes.

Po nějaké době jsem se rozhodla jít do pokoje. Když jsem procházela kolem schodů, které se hýbou jsem uslyšela paniku.

Věděla jsem že jí způsobil ten Black.

V pokoji jsem si lehla do postele a užívala si klid. Který skončil, když do pokoje přišly další holky.

...

Procházela jsem chodby školy jako stín. Bylo kolem půlnoci. Hledala jsem Pettigrewa. Ale nikde ne a ne ho najít.

Najednou jsem uslyšela krůčky po podlaze. Bylo to něco jako myš. Neřešila jsem to a chodila po celé škole jako pouhý stín.

Ráno jsem se vydala k Hagridovi. Chtěl pomoct s nějakým Klofanem. ( Teď nevím jak se píše xd... Pozn.aut.)

Přišla jsem k němu na zahradu a tam už krotil Klofana. Byl to (jak se tomu říká? Pozn.aut.) Hypogryf. (Děkuji internete :))

Hagrida by málem zabil kdybych si před ně nestoupla. Hned jak mě Klofan uviděl, začal couvat. Podívala jsem se na Klofana vážným výrazem v obličeji.

Klofan se mi začal klanět. Přešla jsem k němu a pohladila ho po zobáku.

"Děkuji ti moc. Nevím jak bych ho bez tebe zkrotil." Usmál se na mě. "To je v pohodě." Úsměv jsem mu opětovala.

Klofana jsem mu předala a pak jsem si namířila na svou hodinu lektvarů.

Tak jo snad se zatím líbí :) Omlouvám se za chyby v textu... ❤