DCERA LORDA VOLDEMORTA ⏳

•×-17-ו Weried

Cesta domů vlakem byla zase jako vždy nudná. Celou cestu jsem opřená o okno a hledím ven na probíhající krajinu.

Vlak po několika hodinách zataví na nádraží. Šťastně a už připravená vyjdu z vlaku.

Všude je zase hlava na hlavě. Dania nikde... Nebo aspoň jí nevidím.

Rozejdu se na stranu nástupiště kde je nejméně lidí. Položím vedle sebe kufry a opřu se o zeď.

Draco je už dávno v tahu a já tady musím čekat. A hele... Jak vidím tak nejsem jediná kdo tu čeká.

Nedaleko ode mě stál Harry a četl si noviny. Jde vidět že nikam nespěchá. Taky se opíral o zeď.

Najednou se chytil za čelo. Až sem jsem slyšela jak sykl bolestí, která vycházela z jizvy.

Rozhlédnu se po nástupišti, které se už pomalu vyprázdňovalo. Daniu pořád nevidím.

Nakonec si seberu kufry ze země a jdu k začtenému Harrymu.

Stoupnu si vedle něj a položím kufry. Harry odtrhl pohled od novin a podíval se na mě. Jeho modré oči mě propalovaly.

"Ahoj." Pozdravím a opřu se o zeď vedle něj. "Ahoj." Šeptne na oplátku a zase se podívá do novin.

"Co čteš?" Zeptám se a kouknu na noviny v jeho rukách.

"Nic zajímavého." Odpověděl. "Ale jsi do toho nějaký začtený..." Zauvažuji nahlas.

Harry mi nakonec ukáže noviny abych do nich lépe viděla. Začnu si potichu pro sebe číst.

V Londýně se ztrácí děti z čistého rodu čarodějů... Všem doporučujeme vyzvedávat a doprovázet děti mladších osmnácti let.

Potom tam byl obrázek ženy která brečí. Harry potom odtáhl noviny a založil si je do kapsy od mikiny.

"To je hrozné." Řeknu tiše. Harry kývne na souhlas.

"Čekáš na někoho?" Zeptá se najednou. Jen kývnu na souhlas. "Nechceš se mnou do Londýna? Nechce se mi domů." Řekne a sebere kufry ze země.

"Nevím jestli můžu..." Odpovím. "Tak pojď." Usměje se. Nakonec zvednu taky kufry a společně se rozejdeme k cihlovému sloupu aby jsme ho mohli proběhnout skrz.

Vyšli jsme z Londýnského nádraží a vyšli do ulic Londýna.

Zrovna jdeme po ulici, která směřuje k Big Benu.

"Kam že chceš jít?" Ozvu se vedle Harryho, který si to furt jde rovně za nosem.

Nakonec pokrčí rameny.

Zdá se mi to nebo se chová nějak divně. Jako kdyby nebyl ve své kůži. Ale je to Harry, poznám to podle jeho jizvy.

Sahá si na ní až moc často a skoro pokaždý sykne bolestí.

Vím že je to má chyba, ale co já za to můžu? Nemůžu... Aspoň si na tu bolest zvykne.

"Mám špatný pocit." Řekne najednou a zastaví se u lavičky, která směřuje čelem na Big Ben.

Položí si k ní kufry a posadí se na ní. Hned se chytne za čelo a předkloní se k nohám, tak aby se jeho lokty dotékali kolen.

Kouká do země a drží se za hlavu.

"Děje se něco?" Zeptám se i když znám odpověď.

"Jen se mi točí hlava." Řekne klidně.

Nakonec taky kufry položím a posadím se vedle něj na lavičku. Otevřu jeden ze svých kufrů a vyndám něco jako pití.

Prstem mu ťuknu na záda aby se podíval. Nakonec tak udělal a vzal si ode mě pití. Hned začal pít jako o život.