DCERA LORDA VOLDEMORTA ⏳

$...2...$ Harry Potter

Uběhlo pár měsíců a už sedím v Bradavickém Expresu. Sedím sama v kupé, tedy zatím sedím sama.

Vlak se konečně po nějaké době rozjel. Na vlak mě doprovodila má chůva plus ještě dva smrtijedi.

Nikdo nemohl poznat že to jsou smrtijedi, tak jsme byli v klidu.

Zničeho nic někdo otevřel dveře od mého kupé. Mezi dveřmi stál blonďatý kluk a za ním další kluci.

No super to mi ještě scházelo. "Hej kluci, tady je volno." Řekl ten blond.

Nakonec si všichni sedli. Blonďák si sedl naproti mě a ostatní se také usadili.

Nic jsem neříkala, jen jsem se koukala z okna. Najednou mě vyrušil malý kopanec do nohy.

Podívala jsem se před sebe na toho blonďáka, který mě kopl.

"Ehm... Abych se ti představil. Jsem Draco... Draco Malfoy... Támhle je..." Dál jsem ho nevnímala.

Když řekl to slovo "Malfoy" Tak jsem si hned vzpomněla na Luciuse.

Ani by mě nepřekvapilo že má syna.

"Lucius?" Přerušila jsem Draca z povídání. "Co jsi to řekla?" Zeptal se aby se ujistil zda slyšel správně.

"Lucius Malfoy... Je tvůj otec?" Zeptala jsem se, teď už raději celou větou.

"Odkud znáš mého fotra?" Zeptal se.

A teď, mám mu to říct nebo ne? Naštěstí nás vyrušila ženská s vozíkem na občerstvení.

Když otevřela dveře, tak se Draco hned ozval. "Ne nechceme!" Žena hned dveře zavřela a odkráčela dál.

"Tak? Odpovíš?" Trval na svém Draco.

Okej... Řeknu mu to...

"Pracuje pro mého..." Zasekla jsem se.

"No?" Čekal dál Draco. Kluci okolo jen poslouchali.

"No to je jedno." Řekla jsem pro jistou a znova se začala koukat z okna.

Draco otevřel pusu že chce něco říct, ale nakonec pusu zase zavřel.

Potom si Draco začal něco povídat s klukama. Byla jsem mimo jako vždy, tak jsem je nevnímala.

Chvíli se mi zdálo že mluví o mně. Ale neřešila.

...

Po nějaké době jsme konečně dorazili na místo.

Už převlečení do uniformy jsme se všichni vyhrabali z vlaku ven.

Draco šel s druhákama a já zůstala u prvňáků.

"Zdravím prvňáci! Jsem Rubens Hagrid. Tak šup jdeme, jdemee." Řekl velký muž s dlouhým plnovousem.

Dovedl nás na loďky do kterých jsme si hned sedli a vypluli směr škola.

A už jsme byli ve škole a šli po schodech nahoru. Zastavili jsme se u velkých dveřích.

V davu dětí jsem byla úplně na konci, takže jsem neviděla před sebe.

Zničeho nic všichni stichli.

"Zdravím vás v Bradavické škole čar a kouzel..." Někdo vepředu se začal představovat a říkala nám kam půjdeme a co budeme dělat.

...hmmmm... McGonagallová... O ní mi mluvil otec...

Z myšlenek mě vytrhlo to že se dav dětí rozešel do už otevřených velkých dveří.