"Vivian, narovnej se."
Napomenula ji její matka asi už po padesáté. Vivian seděla v dámském křesle a v ruce svírala hrníček. Třepala se jí ruka a tak čaj položila a očima začala sledovat dveře. V žaludku jí tancovali motýlci. Dveře se otevřely a v nich stála Katy. Mile se na ni usmála a promluvila.
"Lord Peter."
Vivian zavřela oči a skoro neslyšně zašeptala.
"Ať není starý. Ať není šedivý."
Do místnosti vstoupil vysoký muž. Mohlo mu být kolem padesáti, vlasy měl stříbrné. Obličej mu prokreslovaly drobné vrásky. Oči měl modré. Na sobě měl černý oblek, kožené boty a bílou košili. Vivian vstala a měla co dělat aby se nesložila. Lord Peter k ní přistoupil a políbil ji na hřbet ruky.
"Těší mě slečno Gearová."
Vivian nasadila falešný úsměv.
"Mě také."
Lord Peter se na ni mile usmál. Ona mu však úsměv neoplatila. Jen tupě zírala kamsi za jeho rameno. Lord Peter si toho všiml a zeptal se.
"Jste v pořádku?"
Vivian zakroutila hlavou.
"Ne, nejsem. Já, já..."
Vtrhla se mu a odběhla pryč. Lord Peter se usmál.
"Nebojte paní Gearová. To je normální."
Vivian zatím probíhala chodbami a hledala místo, kde by si sedla. V očích měla slzy. Doběhla až na terasu a tam si sedla na lavičku. Z očí se jí koulely slzy.
"Proč já?"
Zašeptala a sesula se. Byla zlomená, protože byl starý. Foukalo a byla jí zima. Sama v hloubi srdce doufala že nebude tak starý, ale její naděje padly. Ani na chvíli ji nenapadlo, že není důležité jak člověk vypadá.
Bum. A tady ho máte :-) ale nebuďte jako Vivian a nedejte na první dojem... :-) Je na obrázku
YOU ARE READING
Learn to love
Historical FictionLásku zná jen z knih. Je jí devatenáct a právě se dozvěděla, že se bude vdávat. Její zasnoubení bylo domluveno už když se narodila a to s o dvacet let starším mužem. Už se smířila s tím, že nikdy nepozná lásku. Je však možné aby se do něj zamilovala...
