Když se druhý den ráno probudila, venku pršelo. Pomalu se posadila a zakoukala se ven. Potom co se oblékla, sešla dolů na snídani. Lord Peter seděl v čele stolu a když vstoupila do místnosti usmál se. Ona v duchu protočila panenky a sedla si vedle něj. Lžičkou začala rozbíjet vajíčko a plně se na to soustředila. Hovor tedy začal Peter.
"Mohu se zeptat jak jste se vyspala?"
Vivian se konečně dostala pod skořápku.
"Obávám se, že nemůžete."
Odpověděla a ani se na něj nepodívala. Peter byl její odpovědí tak zaskočen, že už v hovoru nepokračoval. Hned potom co dojedla se vydala do zahrady. Ani si nevšimla, že ji Peter z určité vzdálenosti následuje.
"Líbí se vám? Myslím zahrady."
Poznamenal a ona se otočila.
"Proč vás to zajímá?"
Peter se mile usmál.
"Jsou to moje zahrady. Chci znát váš názor."
Vivian na to neměla argument a tak prostě odpověděla:
"Ano. Líbí."
Peter přešel blíž.
"Patří mému rodu už velmi dlouhou dobu. Doufal jsem že se vám bude líbit."
Vivian se ušklíbla.
"Co tím chcete naznačit?"
Peter sepjal ruce na hrudi.
"A co tím chcete naznačit vy?"
Vivian se zamračila.
"Pardon, cože?"
Peter se usmál.
"Co vám na mě vadí?
Vivian se odtáhla.
"Proč vás to zajímá?"
Peter si prohrábl vlasy.
"Jen tak. Abych to mohl změnit."
Vivian se zamračila.
"Tak s tím asi nic neuděláte."
Řekla, ukázala na něj a odešla. Peter si jen sklesle sedl na lavičku a prsty si zabořil do vlasů. Ani jeden si nevšiml, že to z povzdálí pozoruje muž s kloboukem na hlavě a s motykou v ruce.
Hmm.. Tak co si o tom myslíte? :-)
YOU ARE READING
Learn to love
Historical FictionLásku zná jen z knih. Je jí devatenáct a právě se dozvěděla, že se bude vdávat. Její zasnoubení bylo domluveno už když se narodila a to s o dvacet let starším mužem. Už se smířila s tím, že nikdy nepozná lásku. Je však možné aby se do něj zamilovala...
