14.

3.8K 254 10
                                    

Ve vztahu dvou lidí vždy nastane moment zkoušky. U vztahu Petera a Vivian nastal tento moment snad až příliš brzy.

Druhý den došly dva dopisy. První byl adresovaný Vivian. Ta už podle rukopisu poznala, že je od její matky. A když jí píše ona, nikdy to není dobré. Vivian mlčky odběhla do svého pokoje a dopis otevřela.

Milá Vivian

"Dobrotivé nebesa! Tohle není dobré."

Zašeptala a pokračovala ve čtení.

Doufám, že s lordem Peterem vycházíš. Píši ti kvůli okolnostem tvé svatby.

Vivian se zarazila. Za těch pár dní co s Peterem strávila, skoro zapoměla, že si ho má brát.

Napadlo mě, že by se mohla konat v lednu.

Vivian se zakoukala z okna.

"Co si asi vezmu na sebe?"

Zatřepala hlavou a četla dál.

Doufám, že s tím souhlasíš a že se máš dobře. Chovej se slušně.

Tvá matka

Vivian se usmála a vstala. Pomalu sešla dolů a zamířila ke knihovně.

"Petere?"

Ticho. Zaklepala a skusila to znovu.

"Petere?"

Pomalu otevřela dveře a vstoupila. Peter seděl v křesle zády k ní a mávl na ni rukou aby přistoupila. Vivian se naklonila, aby mu viděla do tváře. On se tvářil zaraženě, skoro vyděšeně.

"Petere, co se děje?"

On k ní jen natáhl ruku s papírem. Vivian si ho vzala a začala číst.

Drahý Petere

Já a můj manžel jsme se rozhodli, že uspořádáme slavnost. Byli bychom rádi, kdybys přijel a vzal s sebou i svou snoubenku. Moc se na vás těšíme a doufáme, že nás potěšíte svou přítomností.

Tvá sestřenice Henrieta.

Ps. Doufám, že tvůj bratr nepřijede.

Při poslední větě Vivian ztuhla.

"Ne."

Zašeptala a on zvedl hlavu.

"Cože?"

Vivian položila papír.

"Nemusíme tam jezdit."

Peter se na ni podíval.

"Jak víš, že tam nechci jet?"

Vivian se podívala z okna.

"No, já..."

Peter se postavil.

"Kdo ti to řekl?"

Vivian zvedl hlavu, aby mu viděla do očí.

"Nikdo."

On se zamračil.

"Je ten nikdo žena nebo muž?"

Vivian dlouze mrkla.

"To ti nepovím. Slíbila jsem to."

Peter tázavě zvedl obočí.

"Slíbila?"

Vivian se napřímila.

"Ano. A já svá slova dodržuji."

On se na ni chvíli jen koukal a pak se mírně usmál.

"Ty jsi prostě úžasná."

A objal ji. Ona mu položila ruce na ramena.

"Nemusíme tam jet jestli nechceš."

On si povzdychl.

"Nejde o mě. Tady jde o tebe. Nevím, čeho všeho je Vanessa schopná."

Learn to loveWhere stories live. Discover now