Learn to love

8.

Vivian ani nepostřehla, jak dlouho tam tak seděli. Mohly to být hodiny stejně jako minuty. Pocit který cítila nedokázala popsat slovy. Nebyla si jistá, zda-li ten pocit kterého byla nyní plna, je láska. Nebyla si jistá vůbec ničím, snad jen tím, že je jí s ním hezky. On, přestože se snažil koukat se jinam, nedokázal z ní odlepit oči. Pozorně sledoval každičký detail její tváře, každý pohyb jejího těla, jakýkoliv záchvěv jejích rtů. Seděli tam dlouho, až do chvíle než se slunce vyšplhalo až na vrchol své cesty a začalo klesat.

"Nevím jak vy, ale já mám hlad."

Ozvala se Vivian a sundala svou ruku z té jeho. On se na ni usmál a pomohl jí vztát.

"Taky už mám hlad. Zajímalo by mě co nám dneska Katy ukuchtí."

Vivian si najednou vzpoměla na Katyinu poznámku o snoubenci.

"Petere Katy má snoubence?"

Peter jí nabídl rámě a pomalu se vydali zpět ke koním.

"Ano, má. Jmenuje se Thomas a dělá u nás zahradníka."

Vivian se trochu ošila, když řekl "u nás".

"Aha."

Podotkla jen a nasedla na koňe. Její klisna se pomalu rozjela a Peter za ní. Když se po nějaké době, protože to Vivian trochu trvalo, dostali zpět k domu, začala už být zima. Vivian se šla převléct, ale měla v plánu něco jiného. Ihned jak vešla dovnitř, sedla si a začala psát.

Z deníku Vivian:

Co to dělám? Poradí mi někdo? Protože já doopravdy nevím co mám dělat. Nevím co k němu cítím, nevím, proč se chovám tak hloupě. Vždyť jsem se chovala nejdříve jako arogantní slepice a teď jsem se chovala... Jak jsem se vlastně chovala? Bylo to správné? Vždyť to byla jen ruka. Jenom ruka. Nic to neznamená. Ale co si to tu nalhávám. Asi ho mám ráda.

Na večeři přišla v modrých květovaných šatech. Peter se na ni usmál a ona si opět sedla hned vedle něj. Narozdíl od odpoledne měla celou dobu hlavu skloněnou a vyhýbala se pohledu jeho modrých očí. On ji očividně rozuměl a nepokoušel se s ní navazovat jakýkoliv kontakt. K večeři bylo kuře na rozmarýnu. Po večeři se Vivian odebrala do své ložnice a Peter si sedl do knihovny. On ale nečetl.

Z deníku Petera:

Je moc milá. Nechci se unáhlit v tom co k ní cítím, ale něco určitě ano. Ale po tom všem co se stalo si nejsem jistý. I když po všech těch letech... Vivian je dokonalá. Doopravdy, jen za ty tři dny jsem zjistil, že mi na ní záleží. Je milá když chce. Ano, když chce. Ten začátek byl trochu kostrbatý, ale nyní doufám, že jí už nevadím.Její oči, tvář, to jak mluví...

 Už jsem se z toho dostal. Vivian je jediná žena, které mohu věřit. Jediná žena které chci věřit. 

Tak co? Z čeho si myslíte, že se to Peter už dostal?

Mimochodem není to zločinec, nebojte. Na to ho mám moc ráda :D