Katy se otočila a začala nalévat čaj.
"Jak jste se vyspal, pane?"
Pravila a měla co dělat, aby se nezačala smát. Peter jí věnoval významný pohled.
"Dobře. Proč vás to zajímá?"
Katy se pousmála.
"Jen tak."
Peter svraštil obočí.
"Jen tak? Katy já nejsem hloupý."
Služebná pokračovala v servírování snídaně.
"To jsem neřekla."
Peter pokračoval.
"Vím, že jste tam byla. Špatně jste to pochopila."
Katy se nedala.
"Ale já vím jak to bylo. Slečně Vivian se zdály špatné sny a vy jste tam zůstal. Slyšela jsem vás."
Peter využil situace a obrátil ji proti dívce.
"Doopravdy? A co jste dělala tak pozdě vzhůru? Navíc očividně mimo svou ložnici."
Katy se zamračila.
"Měla jsem špatné spaní."
Hovor přerušila Vivian, která vstoupila do místnosti. Na tváři měla podobný výraz jako Katy.
"Dobré ráno Petere. Dobré ráno Katy."
Kývla na oba dva a pak spiklenecky mrkla na Petera. Katy v duchu protočila panenky a odporoučela se. Vivian si sedla a usmála se na svého snoubence. Ten se napil a přitom ji neustále pozoroval. Ticho prolomila až Vivian.
"Psala mi matka."
Peter z ní nespouštěl oči.
"A co psala?"
Vivian promluvila.
"Proč se na mě pořád tak koukáš?"
Peter zvedl jedno obočí.
"To nemůžu? Jsi moc krásná, tak se na tebe dívám."
Vivian se začervenala a sklopila zrak. Chvíli nevěděla co říct a nakonec se vrátila k původnímu hovoru.
"Psala ohledně svatby."
Peter se usmál.
"A co konkrétně?"
Vivian si nabrala slaninu.
"Mluvila o lednu."
Peter se usmál.
"Tak leden. Ty s tím souhlasíš?"
Vivian přikývla.
"Leden."
Peter na ni mrkl.
"Nejdřív nás ale čekají Vánoce."
Vánoce! Fajn, vím, že je duben, ale venku to vypadá jako v prosinci. Tak si uděláme doplňkové Vánoce. Vánoce s přejvapením.
Tak šťastné a veselé!
ČTEŠ
Learn to love
Historical FictionLásku zná jen z knih. Je jí devatenáct a právě se dozvěděla, že se bude vdávat. Její zasnoubení bylo domluveno už když se narodila a to s o dvacet let starším mužem. Už se smířila s tím, že nikdy nepozná lásku. Je však možné aby se do něj zamilovala...
