Learn to love

13.

Vivian si sedla na vyřezávanou židli a kývla na Thomase.

"Tak?"

Thomas sklopil zrak.

"Nemá se o tom mluvit."

Vivian přikývla.

"To mi došlo. Mluvte."

On si sedl naproti ní.

"Nejste první dívka o kterou se lord Peter zajímal. Tehdy jsem byl malý kluk, ale ne tak malý, abych to nepostřehl. Tehdy se dvořil jedné dámě, myslím, že se jmenovala Vanessa. Byla to žena po které muži touží. Vysoká, černovlasá, skrátka femme-fatale. Doslova mu učarovala. Běhal za ní jako ochočený pejsek."

Vivian se bezděky uculila při představě jak za někým Peter běhá. Thomas pokračoval.

"Tuším že se vám to asi příčí poslouchat to."

Vivian zakroutila hlavou.

"Pokračujte."

On si povzdechl.

"Ale ona ho nemilovala. Abyste to pochopila, lord Peter je starší ze dvou bratrů. Jsou rozdílní jako den a noc. Zatímco lord Peter pomáhá všem bez rozdílu, dokonce i mi, když mi umřela matka, jeho bratr, Francis je jeho pravým opakem. Dalo by se říct, že je povrchní a lakomý, opravdový skot. A ona se do Lorda Francise zamilovala. No spíš do jeho peněz."

Vivian na něj vyděšeně zírala.

"Ne. To snad ne."

Thomas posmutněl.

"Hrála s ním nečistou hru. Neustále s ním flirtovala a dávala mu najevo, že má šanci. Lord Peter nikdy neměl. Jednou, když už si myslel, že je čas, ji požádal o ruku. Na veřejnosti. A ona..."

Hlas se mu zlomil. Vivian se naklonila.

"Co udělala? Odmítla."

Thomas si povzdychl.

"Kdyby jen to. Veřejně se mu vysmála, že je suchar a hlupák. Řekla, že někoho takového by si nikdy nevzala. Veřejně ho zesměšnila. A přímo před ním se zasnoubila s jeho bratrem. Víte on Petera nikdy nemusel, a tak se to stalo. Lord Peter  se zhroutil. Týdny s nikým nemluvil, dokonce se pokusil i zabít. Bylo to temné období. A pak se zasnoubil s Vámi. Nebylo to na truc, bylo to protože si myslel, že už nikdy nebude milovat. Vlastně na tom byl podobně jako vy."

Vivian seděla jako zaražená.

"Jak mohla něco takového udělat? Jemu? Jak mohla? Jak?"

Thomas sklonil hlavu.

"Nevím. Já nevím."

Vivian pomalu vstala.

"Já, já musím jít."

Zděšená z toho co právě slyšela otevřela dveře, kterýma před chvílí přišla. Zamyšleně je otevřela a pak se jakoby z ničeho nic se rozeběhla. Vrazila do knihovny. Peter stál u poličky a trochu překvapeně se na ni koukal.

"Co se děje Vivian?"

Ona mlčky zakroutila hlavou a přešla k němu. Jediným pohybem ho objala a položila svou bradu na jeho rameno. Zavřela oči a jen ho držela. On ji sice objal, ale koukal trochu překvapeně.

"Co se stalo?"

Vivian mrkla.

"Myslím si, že potřebujete obejmout."