Learn to love

3.

Vivian se po chvíli uklidnila. Ne že by jí to přestalo vadit, jen věděla co má dělat. Utřela si oči a vracela se zpět do salónku. Chvíli to trvalo, protože se ztratila. První místnost do které vstoupila byla očividně jídelna. Vivian se vyděsila, protože v rohu stál vycpaný medvěd.

"Ten má ale příšerný vkus."

Zašeptala a vycouvala ven. Pak procházela chodbou a hledala vstupní halu.

"To není dům, to je labyrint."

Postěžovala si když ji konečně našla. Salónek byl hned vedle. Odhodlala se, zaklepala a vstoupila. V salónku seděla její matka a povídala si s Lordem Peterem. Ten si stoupl a uvolnil jí místo. Obvykle jí to přišlo jako vrchol galantnosti, ale teď to nevnímala.

"Omlouvám se."

Peter se usmál.

"To nevadí. Dáte si ještě čaj?"

Vivian přikývla.

"Ano, děkuji."

Odpověděla suše a ani se na něj nepodívala. On to přešel a nalil jí čaj.

"Jste v pořádku slečno?"

Vivian se napila.

"Ano, vlastně ne. Já, já nevím."

On přikývl.

"To je normální. Dáte si i mléko?"

Ona se otočila.

"Ne. Já jsem unavená, mohla bych si jít lehnout?"

Její matka ji propálila pohledem a pak se usmála.

"Tak se tedy rozloučíme. Já už odjedu."

Objala ji, rozloučila se s Lordem Peterem a odťapkala. Peter chtěl ještě něco říct Vivian, ta ale beze slova následovala Katy do svého pokoje. Lord tam jen stál a mlčky za ní koukal.

Z deníku Petera:

Moc jí to sluší. Očividně je velmi nervózní a rozhozená. Uznávám, že nejsem zrovna dívčí idol, ale doufám, že by nám to mohlo fungovat. Budu se snažit jí pomoct. Vím jak je to složité.

Z deníku Vivian:

Ne! Je starý a šedivý. Co jsem komu udělala?  Vůbec se ke mě nehodí. Jsem zoufalá. Proč mě nemohli rodiče zasnoubit s někým stejně starým? Vždyť by to mohl být můj otec! Neumíte si představit jak se cítím. Každopádně to jen tak nenechám. Nebude mě beztrestně týrat. Stejně je divné, že někdo tak starý není oženěn. Udělám mu ze života peklo.

Tak se nám Vivian začíná pěkně vybarvovat..