25. Kapitola

3.9K 250 16
                                    

"Nech už toho, mami."

Ozvala se Vivian, když jí její matka asi už po páté převazovala korzet. Ta se narovnala a začala jí pro změnu rovnat účes.

"Musíš vypadat dokonale, dneska se vdáváš."

Vivian se usmála a pomyslela na Petera. Zajímalo by ji, co asi teď dělá. Ze snění ji vytrhl až příchozí muž, který oznámil, že už mohou jít. Dívka se nadechla a pomalým krokem vyšla z místnosti. Její matka mumlala cosi o tom, že se toho nedožil její otec, a že by byl pyšný. Vivian už se ale soustředila jen na dveře před ní a co ji tam čeká. Náhle začala hrát hudba a ty dveře se otevřely. Vivian se nadechla ještě jednou a vyšla do uličky. Všechny pohledy mířily jen na ni a její pohled patřil jen Peterovi. Ten jako jediný k ní stál zády, jak říkala pravidla. Nevěsta došla až k němu a on se otočil. Usmál se a chytil ji za ruku. Ona se taky smála a koukala jen na něj.

"Sešli jsme se dnes, abychom spojili toho muže a tuto ženu v posvátný svazek manželský. Jsou si vědomi toho, že toto pouto nebude a nesmí být jakkoli přerušeno a to ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě a i v časech nouze nejvyšší. Nyní předneste své přísahy."

Kněz domluvil a Peter začal.

"Já, Peter z Cantige slibuji, že tě budu milovat a ctít, vždy ti budu stát po boku a poskytovat ti oporu kdykoli bude potřeba."

Vivian se usmála a nadechla se.

"Já, Vivian Gearová, slibuji, že ti budu věrnou manželkou a budu vždy stát po tvém boku. Také slibuji, že tě budu ctít a poskytovat ti oporu."

Peter jí nasadil prsten a ona se usmála. Jí to trvalo trochu déle, ale i Vivian nakonec navlékla prsten na jeho ruku. Stejně jako Katy, která si minulý měsíc vzala Thomase.

________________

Vivian se posadila na postel a rozpustila si vlasy. Zavřela oči a nadechla se.

"Tak dobře. Tak dobře."

Trochu se usmála. Najednou se otevřely dveře a tam stál Peter.

"Ahoj."

Pozdravil a usmál se. Ona se postavila a zašeptala.

"Ahoj."

On vešel dovnitř a zavřel za sebou. Přistoupil k ní a objal ji.

"Bojíš se?"

Vivian zakroutila hlavou.

"Ani ne."

A políbila ho. On jí polibek oplatil a prsty jí zajel do vlasů. Když se od ní odlepil, tak jen zašeptal.

"Miluji tě."

Ona se usmála.

"Já tebe taky."

Děkuji, že to čtete. Ani nevíte, jak moc to pro mě znamená. :D A vzhledem k tomu, že se pomalu ale jistě blížíme do finále, se vás chci na něco zeptat. Když už čtete historické romance, budete číst i romanci ze současné doby? Doopravdy mě to zajímá :D

Learn to loveKde žijí příběhy. Začni objevovat