26.

3.9K 231 13
                                    

Vivian si sedla na lavičku a rozhlédla se. Jaro bylo v rozpuku, ptáci zpívali, květiny kvetly. Ona tam jen tak seděla a koukala okolo sebe. Bezděky si hrála s prstenem na své levé ruce a vzpomínala na doby, kdy to tu neznala. Kdy neznala jeho. Z přemýšlení ji vytrhl až Peter, který k ní přistoupil zezadu a chytil ji za ramena.

"Říkal jsem, že je tu na jaře hezky."

Ona zvedla hlavu a usmála se.

"Na to si vzpomínám."

Peter si sedl vedle ní a sepjal ruce na klíně. Vivian se zhluboka nadechla.

"Víš, hodně se od té doby změnilo. Já jsem se změnila."

On přikývl.

"Já taky."

Vivian ale poposedla blíž k němu a naklonila se.

"Ne ty to nechápeš. Ty jsi mě změnil a to k lepšímu, chápeš?"

Peter se usmál.

"Myslím si, že jsi byla vždycky milá, jenom jsi se neuměla projevit."

Ona se zasmála a chytila ho za ruku.

"Nechtěl ty ses někdy dát na politiku?"

Muž se usmál.

"No, přemýšlel jsem o tom."

Pak bylo chvíli ticho. Vivian chvíli přemýšlela a pak promuvila.

"Musím ti něco říct, drahý."

Peter se na ni otočil.

"A co?"

Ona si povzdechla.

"No to je právě trochu složitější."

On se k ní naklonil.

"Myslím, že to pochopím. Co se děje? Stalo se ti něco?"

Vivian využila situace a odběhla od tématu.

"A to je přesně to co na tobě tak strašně miluji."

Peter se zamračil.

"To je sice hezké, ale pořád si mi neřekla co se to děje."

Ona se usmála.

"Věci se mají asi takto: Jde o to, že jsem... Tedy my jsme... Nebo spíš ty jsi..."

Odmlčela se a Peter pobaveně zvedl obočí.

"Tak kdo?"

Vivian kývla hlavou.

"Já. Určitě já. Jde o to, že..."

Pevně sevřela víčka a pokusila se dát dohromady celou větu. Peter se posadil blíž.

"Začínáš mě děsit. Tak co se děje?"

Vivian se konečně vyjádřila.

"Jsem těhotná."

Následovala chvíle ticha, kdy se Peter snažil zpracovat, to co právě slyšel. Na jeho tváři bylo vidět výraz upřímného údivu.

"Tím chceš říct, že budu... Táta?"

Ona přikývla. Peter se začal smát a objal ji.

"Bože můj, jak já tě miluju."

Tak a je to tady. Poslední štace, pusinka na dobrou noc. Ještě nás ale něco čeká, tak nezoufejte. Ještě epilog. Jste úžasní. A abyste nebyli smutní, už se pracuje na další story :D

Learn to loveWhere stories live. Discover now