Hi! Asi je zbytečný se omlouvat ale chtěla bych Vám říct, že teď díly prostě nebudou často, jelikož nemám čas na psaní a chybí mi nálada a chuť do toho psaní a to jsou pak ty díly o ničem takže radši počkám až se ta chuť vrátí než abych psala a nebyla s tím spokojená.
Doufám, že to chápete a moc se Vám omlouvám. Tenhle díl bych chtěla věnovat VŠEM kdo si ho přečtou <33
Tak hurá do četní a snad se Vám to teda bude líbit.
Další den ráno
Harry
Spokojeně jsem spal, dokud mě neprobudil Louis. „Hazz! Už jsou zde!“ řekl a já jsem se rychle posadil. Josh a George už byli na pláži. Já a Louis jsme tam přiběhli a tam stál velký vrtulník. Pozdravili jsme se s těmi, kteří přiletěli. Poté jsme všichni nastoupili dovnitř. Ještě než jsme vyletěli tak nám dali nějaké oblečení. Poděkovali jsme se a oblékli se. Když bylo vše vyřízené tak vrtulník začal stoupat. Chytl jsem Louise za ruku a on se na mě podíval. Pousmál jsem se, i když to byl z velké části falešný úsměv. „Už se nikdy neuvidíme“ řekl jsem a Louis sklopil pohled. „To neříkej“ vydechl a zase se mi podíval do očí. „Je to tak“ skoro jsem to zašeptal. „Chci, abys věděl, že na tebe nezapomenu“ dodal jsem a Louis se usmál a pohladil mě po tváři. „To já na tebe taky ne“ řekl a dal mi pusu na tvář. Do očí se mi nahrnuly zase slzy. Co si to sakra nalhávám?! Co jsem si to včera nalhával?! Vždyť já to bez něj nevydržím. S nikým mi nebylo takhle dobře.
Asi po 2. Hodinách jsme dorazili na letiště. Všichni jsme vystoupili a šli se posadit. Za nějakou hodinu by nám každému měl přijet taxík. Seděl jsem vedle Louise, ale nedotýkal se ho. Jen jsem ho sledoval. Když si všiml, že se na něj upřeně koukám tak mě pohladil po stehně. „Chci, abys na sebe dával pozor. A užíval si života okay?“ řekl Louis a zase mi dal jeden z jeho povzbudivých úsměvů. „Jak si mám sakra užívat, když mě za chvilku opustí někdo, koho tolik miluju?“ vydechl jsem a díval se mu do očí. Na to už mi Louis neodpověděl. Povzdychl jsem si a upřel pohled na zem. To snad není ani možné. Bylo také divné vidět okolo tolik lidí. I tak jsem pořád vnímal jen toho jednoho. Toho, který byl a je pro mě vším. Zavřel jsem oči a opřel si hlavu. ¨
Otevřel jsem oči a viděl přijíždějící taxíky. Podíval jsem se na Louise, který nervózně poklepával nohou. Když jsem viděl ten svůj tak jsem se postavil. Podíval jsem se na Louise, který mě sledoval. „Sbohem Louisi“ řekl jsem. Louis vstal a dlouze mě objal. „Sbohem Hazz“ zašeptal mi do ucha. Odtáhli jsme se a každý si nastoupil do svého taxíku. A každý odjel jiným směrem. Daleko od sebe.
Jakmile jsem zabouchl dveře tak se mi do očí zase nahrnuly slzy, které jsem také nechal stéct dolů. Za chvilku padala jedna za druhou.
Louis
Moje pocity byli jak na kolotoči. Bylo mi strašně, ale přitom jsem se i těšil. Přece jen…po roce uvidím svou rodinu a svou přítelkyni. Ale zase mi bude strašně chybět Harry. Už teď je mi nějak divně. To přejde. Zašeptal jsem si pro sebe a díval se ven. A myslím si, že jsem udělal správnou věc. Nemohu opustit mou přítelkyni kvůli klukovi, kterého jsem potkal a znám se s ním tak..rok nebo půl..vlastně ani pořádně nevím, jak dlouho jsem tam byl. Hlavou se mi pořád honí několik myšlenek. A hlavně to co k Harrymu cítím. Možná do mě jen něco vjelo a ani ho nemiluji. To je blbost Tomlinsone..miluješ ho. Nic si nenalhávej. Zatřásl jsem hlavou. Ano, možná ho miluju ale co když to Harry tak necítil? Určitě až přijede domů tak půjde zase za nějakýma holkama a bude se je pokoušet dostat do postele jak to dělal před tím. Takže by náš vztah moc dlouho nevydržel. Takhle to bude lepší. Vím, že mě Eleanor miluje takže to má nějakou budoucnost. Ale co když už k ní nebudu cítit to co před tím? A přesně tahle otázka mě pořád pronásledovala a nemohl jsem ji dostat z hlavy ven.
***
Za několik hodin jsme byli konečně v Londýně. Díval jsem se z okna taxíku ven. Tolik mi to tu chybělo. Když jsme dojeli k mému domu tak jsem poděkoval řidiči a vystoupil. Platit jsem nemusel zaplatili to za mě už na letišti takže pohoda. Zajímalo by mě, jak se bude El tvářit. O ničem neví, takže to bude takové překvapení. Vzal jsem klíč od domu, který byl schovaný pod velkým květináčem. Odemkl jsem a vešel dovnitř. Zase jsem cítil tu vůni domova. Vyzul jsem si boty a šel pomalu dál. Nic se zde nezměnilo. Všude bylo ticho, takže je asi El na nákupech. Vešel jsem do obýváku a pomalu se tam procházel a mapoval celou místnost. Zaujaly mě fotky. Na ani jedné jsem nebyl já. A to jich zde bylo spousty. Místo toho tady byly fotky s El a jejíma kamarádkami a pak s nějakými kluky. Kousl jsem se do rtu a prohlížel si to. Docela mě to zarazilo a byl jsem nervózní. Položil jsem fotku na své místo a šel po schodech nahoru do naší ložnice. Otevřel jsem dveře a zůstal stát na místě.
Ještě bych chtěla říct, že tento týden určitě nebude nový díl, protože jedu na lyžák ale jak v pátek přijedu tak budu mít týden prázdniny, takže snad něco sepíšu :))
Budu moc ráda za každý komentář, či hvězdičky <3
Mám vás ráda :**
