Hi! Odpoledne jsem psala na wp že ještě dneska přidám další díl no ale nečekala jsem, že půjdu do kina :DD ..mám už jen tři minuty sakra! :D
Doufám, že se bude líbit a tentokrát je i dlouhý! :**
Přeji pěkné počtení! :3
S velkými kufry sedím v hospodě a bezmyšlenkovitě koukám na skoro plnou skleničku, ve které je nalitý nějaký alkohol. Už jsem zde asi 3 hodiny. Vlastně teď ani nemám kam jít. Nejspíš budu muset teď nějaký ty týdny přespávat v hotelu než si vydělám a taky našetřím na nějaký menší dům a nebo stačí byt. Před očima jsem měl pořád to, co jsem viděl, když jsem vstoupil do naší ložnice. Bylo mi z toho zle a na nic. Opustil jsem kvůli ní člověka, kterého jsem miloval. Vlastně je to moje vina. Jsem totální debil. Co jsem mohl čekat? Že na mě počká? To určitě. Vše jsem posral. Mělo to být jinak, ale můžu si za to sám. Ještě to jak semnou mluvila. Jakoby jí to snad mrzelo. Heh…na to ji tak skočím no. Ale ty jsi dělal to samé Louisi. Řekl mi jemný hlásek v mé hlavě. Ano sice jsem něco měl s Harrym ale…ale..no okay ale i tak jsem se k ni vrátil a to se počítá ne? Jsem úplně stejný jak ona. Takže bych jí neměl nic vyčítat. V hlavě mám šílený zmatek. Ale na tu bolest nezapomenu. A to co jsem viděl, mě bude provázet taky hodně dlouho.
O pár hodin dřív
Eleanor se na mě podívala a vykulila oči a pootevřela pusu. Já jsem stál a skoro nedýchal. Díval jsem se na ni a slabě kroutil hlavou. Vyhrabala se z postele a pomalu přešla ke mně. „L-Louisi?“ vydechla moje jméno a pořád mě skenovala odshora dolů. „T-ty žiješ?“ pokračovala, až byla úplně u mě. „Ano představ si, že žiju! To je ale škoda co? Kdybych nepřišel tak sis to tady mohla užít s tím fešákem!“ ukázal jsem na neznámého chlapa, který ležel v naší posteli. V NAŠÍ posteli! „Louisi myslela jsem, že jsi zemřel! Přece sis nemyslel, že bych pak už dokonce svého života žila sama! To je přece blbost.“ Řekla a já jsem se jí podíval do očí. Dřív, když jsem se díval do jejích očí tak jsem se cítil tolik šťastný, ale teď to bylo nějak jiné. „A proto sis hned našla někoho jinýho co!“ vykřikl jsem. Byl jsem tolik naštvaný. Eleanor jen stála a nic na to neříkala. Nesnažila se mi nic vysvětlit. Jakoby jí to bylo všechno jedno.“Takže ty mi to ani nevysvětlíš? To ti je to všechno jedno?“ zeptal jsem se. „Nechci ti lhát. Vlastně jsem si někoho začala hledat už týden po tom, co jsem o tobě neslyšela a zaslechla jsem jen o té nehodě s letadlem. Dala jsem si to dohromady a myslela si, že jsi to nepřežil. Ano, je pravda, že jsem byla smutná ale…abych řekla pravdu tak to potom nějak přešlo. Probrečela jsem asi dva večery, ale pak jsem se s tím už nechtěla trápit. Už než jsi odjel tak náš vztah, už nebyl takový jak na začátku. Takže to takhle bude nejlepší. Jestli chceš, tak zde můžeš zůstat, než si něco najdeš.“řekla s klidným hlasem a čekala na mou reakci. Nic jsem neřekl. Jen jsem si došel pro nějaké ty kufry a začal si balit věci. Eleanor se mi to pokoušela vymluvit, abych nikam nechodil a tak ale nějak jsem to nevnímal. Když jsem měl všechno, co patřilo mě sbalené tak jsem se ještě oblékl do jiného oblečení a odešel.
***
Dopil jsem poslední skleničku a pak vstal, zaplatil jsem a odešel. Chvilku jsem jen tak procházel ulicemi, až jsem narazil na jeden slušný hotel. Zaplatil jsem si pokoj a vytahal do něj všechny věci. Vlastně jsem jel výtahem ale tak co. Vše jsem si důkladně vyskládal do skříně, co tam byla. Mohli by je mít větší. Vlezla se mi tam jen jedna půlka z mého oblečení, co mám. Pak jsem si lehl na postel a koukal do stropu. Nedalo se říct, na co přesně myslím, jelikož to bylo různé. Každou chvilku nad něčím jiným. Ale i přesto vše mě přemáhal pocit, že jsem úplný debil. Protřel jsem si oči a pak se rozhodl, že bude nejlepší, když půjdu spát. Už na nic nemám sílu. Bylo toho na mě dneska víc než dost. Vyslékl jsem si triko a vyměnil ho za …vlastně za nic. Nasadil jsem si jen tepláky na spaní a šupl pod peřinu. Byl to takový zvláštní pocit ležet zase v měkké posteli a ne v jeskyni na zemi.
A právě tahle myšlenka mě zase dovedla zpátky k Harrymu.
Harry
Měl jsem zase vše. Taťka mě přivítal a šlo vidět, že skoro brečí štěstím, když mě viděl. Nikdy jsme spolu moc netrávili čas, jelikož on ho ani nemá a mamka ta se málem složila, když mě zase viděla. Ani s jedním jsem nikdy moc netrávil čas, ale oni se mi to asi snažili vynahradit tím, že mi kupovali drahé věci. A tak to bylo i teď. Hned začali zařizovat na zítřek obří oslavu, kvůli tomu, že jsem přijel. Zase jsem měl luxusní pokoj, ve kterém snad vůbec nic nechybělo. Někteří by byli šťastní a skákali by radostí. Ale mě pořád něco chybělo. Dřív mi nechybělo nic a myslel jsem si, že mám úplně vše. Ale teď mi chybí někdo, kdo se stal pro mě velice důležitým a asi si to ani neuvědomuje. Někdo koho si bohužel už někdo zabral. Někdo koho už asi neuvidím. Kousek mě. Někde pryč. Ani vlastně nevím kde přesně. A ten někdo je Louis. Což s největší pravděpodobností asi došlo všem že? Když zavřu oči tak ho vidím. Vidím, jak se na mě dívá s úsměvem na tváři. Ten jeho úsměv. Ach…
Já to ještě stihnu!:D Doufám, že se díl líbil a budu ráda za každou hvězdičku, či komentík :3
Mám vás ráda! <3
