Charlie opustila místnost, aby došla pro doktora, Dean v potřebě nutnosti použití toalety. Sam odpočíval opřen do polštáře, vyčkávajíc, kdo se stihne vrátit dřív.
Jeho padající víčka v tom nastalém tichu zadržel zvuk podobný plačtivému zakňourání. Zamrkal, nutil svou chabou pozornost k soustředění. Ve svém životě zažil už i jednodušší věci.
Právě, když to vzdával, zakňučení se ozvalo znovu, nalevo od sebe zaregistroval dokonce náznak pohybu.
Natočil hlavu ke křeslu, na kterém se vlnila přikrývka. Buď ho šálily jeho vlastní smysly díky všem těm utišujícím látkám, které dostával, nebo ta deka obživla! V tom druhém případě je nahranej, pokud dojde z její strany k napadení, nemá se čím bránit. Zašmejdil očima ke dveřím, doufajíc, že se Dean vrací. Nejednou byl zachráněn velkým bráchou v té možné poslední chvíli, kdy se jak pravý hrdina vřítil dovnitř a vyrval Sama z pracek všemožným pekelným stvořením, kterým kazili plány na ovládnutí čehokoli. Před rokem, v domě posedlém démonem, ho atakovala stolní lampa a byl by skončil uškrcený na elektrickém kabelu, kdyby se bratr o pár vteřin zpozdil.
Dean se však zřejmě musel tam, kde teď právě byl potýkat se svými vlastními démony, proto se Sam v duchu připravoval na možný střet s rozzuřenou pokrývkou – dokud na ní nevyrostla rezavá hlava.
Uhm, tohle byla novinka! Mělo by ho to vyděsit, ale jeho to spíš překvapilo.
Sledoval její rotaci, kdy se natáčela všemi směry, do široka otevřené oči se zaplnily slzami, spodní ret se vysunul dopředu v nadcházející plačtivé grimase.
Sam nadzvedl obočí – jak si mohl myslet, že něco tak nešťastného by mělo v úmyslu mu ublížit? Měl by přestat podezřívat neživé hýbající se věci – všechny nemusí být jistě hned posedlé a tohle bylo důkazem.
A nato si vždy připomněl, že právě lehkovážnost je, při práci kterou se zabývali, jednosměrnou jízdenkou na hřbitov.
Než tomu stačil předejít, tiché zakníknutí odstartovalo bezhlesný pláč. Zpod zavřených víček se vyvalily slzy o velikosti skleněných kuliček, které se skutálely po tvářích, aby se mohly vsáknout do látky zakrývající zbytek téhle roztřesené osůbky.
Musel s tím rychle něco udělat nebo se v těch obrovských slzách to mrně utopí.
„Ahoj,“ začal neformálně, aby na sebe nenásilně upoutal pozornost. I tak hlava úlekem nadskočila, obličej se schoval do půlky za hradbu deky, jen modré oči se upíraly jeho směrem. Vypadal jak vyděšené lišče vykukující z nory.
„Ooops, nechtěl jsem tě vylekat, jen – pokud si plánoval mě překvapit tak se ti to povedlo,“ pokusil se o úsměv, ale mimické svaly ho po několikahodinové nečinnosti ne úplně poslouchaly. Radši zanechal marné snahy, aby toho mrňouse ještě víc nevyděsil.
Rychlé utření nosu do látky, pak popotažení.
„Kolik se vás tam lištiček schovává? Můžu hádat?“
Nepatrné přikývnutí.
„Uhmm…“ Sam se tvářil, že si to musí promyslet. „Pět?“
Zakroucení hlavou, popotáhnutí.
„Ne? Tak myslím, že…tři!“
Zahlédl přesný počet vztyčených prstíků, které se objevily na povrchu peřinového valu.
„Správně – umíš skvěle počítat. Takže jsem to uhádnul?“ Vyloudil na obličeji něco, co mělo vypadat dychtivě. Sám by ten svůj pokus radši nechtěl vidět.
ČTEŠ
You're My Weak Spot
FanfictionSam je při lovu zraněn a Dean si to dává za vinu. Nemůže se zbavit pocitu selhání z toho, že Sama nedokázal ochránit, že nebyl včas tam, kde být měl, aby mu kryl záda. Některé skutky se nedají jen tak odčinit. A některé věci nevypadají na první pohl...
