You're My Weak Spot

In the middle of nowhere

Sam se s omluvným výrazem za Deanovo chování obrátil k Sullymu, chtěl tu vodní spršku nějak vysvětlit, jenže pro Sullyho tohle byla poslední kapka.

„Pokud nemáte respekt k personálu této nemocnice, nemáte ho ani ke zdravotnímu stavu vašeho bratra..." konečně se rozhodl svou profesní pozici bránit a ne jen mlčky snášet nesmyslnou šikanu.

A Sam to plně chápal.

On, znalí ochranářských způsobů své rodiny, měl několikrát příležitost zažít, jak tato vlastnost Deana dohnala k ne zrovna racionálnímu smýšlení. Ti ostatní pak považovali zapálení Winchestera staršího za projev hrubého napadání.

Jenže i na samotného Sama toho bylo někdy až moc. Zvlášť, když se ho Dean ani nesnažil poslouchat, protože jeho oči a uši byly zakaleny domněnkou, že všichni v dosahu jsou potencionálními padouchy.

A tahle situace byla příkladem.

Už tak se cítil kvůli nastávajícímu vyšetření svých rukou pod velkým tlakem a ještě by měl soudcovat těmhle dvěma kohoutům? Vždyť se tu o něj přetahují, jak důchodci o poslední kus zboží v akci!

Bylo to hloupé, dětinské a zbytečné.

Deanovi se v důsledku nad Sullyho lehkomyslnou poznámkou ohledně ignorace Samova zdraví sevřely prsty v pěst. Sekundu na to v jeho obličeji probleskl Seru na sebeovládání výraz.

Až se mu z toho momentu zježily vlasy. „Hej! Tohle není nutný, Deane!" s rázností v hlase i pohybu se před něj postavil.

„Uhni mi z cesty!"

„Možná by sis měl dát pauzu, brácho!"

„Žádnou nepotřebuju!"

„Ale já ano!"

I když se Sam ve svých temných chvílích sám považoval za mega průser, který bude muset být jednoho dne vyřešen, vždy usiloval o to, aby těm ostatním průšvihům předcházel.

A právě teď se snažil odvrátit Deanovu pošetilou zaujatost a zabránit mu v jeho nepřiměřených reakcích! Tahle kombinace by vyústila ve velký malér!

„Takže mám vypadnout?" bratrova otázka měla nádech překvapení. Další slova však už byla pronesena hlubokým a provokativním tónem, snad aby smazala předchozí pocit znejistění. „Řekni, že mám odejít!"

Jistě - jestli Dean něco uměl, bylo to dráždit a hecovat. Na oplátku dostával to, v co doufal - unáhlené reakce.

Avšak Sam, který se vždy snažil mít vše pod kontrolou, tuhle popouzející past bystře obcházel.

„Já...potřebuju jen víc osobního prostoru, Deane. Nemůžu takhle - "

„Fajn! Usnadním ti to!"

Pako!

Ani se nesnažil bratra zadržet. V tuhle chvíli to nemělo cenu.

0-0-0

Spolu s jeho návratem do rodinného týmu byly zpátky i hádky.

Jako kdyby si jen odskočil do bistra na kafe a nebyl pryč dva roky.

Jakoby odešel uprostřed konfliktu a po přestávce na něj znovu plynně navázal.

Nic se za tu dobu nezměnilo.

Hádky s otcem byly těžké, jenže těžší byly ty s Deanem.

Sam tenkrát bratrovu slepou loajalitu k Johnovi nechápal a možná proto ji nemohl vystát.