You're My Weak Spot

Bomb-astic

Frank stál nekonečně dlouhé minuty ve dveřích, jakoby vážně zvažoval fakt, jestli není něco podezřelého na tom, když je pacient v místnosti sám. Zřejmě vyhodnotil situaci jako standardní, protože se konečně hnul z místa.

Charlie si oddechla, cítila, jak se Dean pod její rukou nepatrně uvolnil. Chtěla oddálit tohle setkání spravedlnosti s vandalstvím a následnému bránění se jejímu výkonu co nejvíc. Frankovi končila služba, to proto to nečekané kolečko – nechtělo se mu jít domů od rozdělané práce. Jen doufala, že ji nepředá nastupující směně. Jenže Frank byl starý ješita, ten si to bude chtít vyřešit a uzavřít sám. Tím by dal Deanovi den pokoj a ona mezitím požádá údržbu o opravu poničené zdi, kterou při nervózním čekání na zprávy o stavu Sama patou vydrolil. Samozřejmě tím Frankovi zničí důkaz, ale ona je přeci jen hloupá ženská a chtěla tu narušující neestetičnost odstranit. Tohle je začátek dobrého plánu…

Dean se opřel znenadání čelem o sklo. Vypadal, jakoby se mu chtělo spát.

„Hej, jste v pořádku?“ šeptla k němu.

Polkl. „Vypněte ty eskalátory, chci si vystoupit.“

Ale ne, ten chemický smrad a dezinfekční výpary ho zřejmě dostaly. To byla rychlost. Jenže ona už před hodinou měla podezření, že si něco vzal. Bylo mu to vidět na očích – dostaly jiný, podivný lesk, zorničky se rozšířily. Muselo to být v době, kdy se tak narychlo vytratil od stolu a odspěchal na toalety.

Nemohla potřebovat, aby se jí tu složil. Jednak by to bylo asi dost hlasité s těmi věcmi všude kolem, druhak by ho odsud sama nedokázala bez povšimnutí vyprostit. A Frank se volným krokem přibližoval.

„Deane, podívejte se na mě.“ Musela ho odlepit od skla, byl tam jak ve výloze. Reagoval zpomaleně, radši si jeho obličej natočila k sobě sama. Přišel jí pobledlý, i když v té polotmě se to dalo těžko říct. „Trochu vás přemohly ty jedovaté výpary. Musíte dýchat pusou. Vidíte? Tak jako já“ názorně mu to předvedla. Zíral ji do tváře, těžce mrkal a ona myslela na to, jak je možné, že si těch jeho dlouhých řas všimla až teď.

Přes místnost přeletěl stín, když se Frank dostal na jejich úroveň a zaclonil světlo z chodby. Šťouchla do Deana a odstrčila ho od sebe. Zavrávoral, couval, dokud se neopřel zády o zeď. Vypadal překvapeně. Ona sama se namáčkla na tu protější a položila si prst na rty, aby ho snad nenapadlo její zacházení s ním komentovat. Stín se zastavil, byl slyšet tlumený rozhovor. Dokonce mohli v okénku vidět i Frankovu hlavu. Jen ať ho proboha nenapadne z nějakého pitomého důvodu sem nahlédnout.

Oba stáli namáčklí podél dveří, každý z jedné strany. Viděla na Deanovi, jak se snaží zůstat vzpřímený, i když určitě toužil po tom si sednout na zem a ulevit tak gumovým nohám. Ukázala si prstem na ústa a mírně je rozevřela. Několikrát se jimi nadechla.

Je vám špatně? Vyslovil bezhlasně.

Ukázala na sebe palcem. Mě? Zakroutila záporně hlavou a namířila na něj ukazováček. Vám.

Vypadal, že přemýšlí. Pak jeho obličej na chvíli ztratil na apatičnosti. Chcete, aby jsme se muckali teď a tady. A já mám začít?

Ježíši, její gestikulace v jeho překladu dostávala úplně jiný význam. Nový význam. Žhavý význam…

Zakousne se do toho jablka co má v ruce a pomalu a pečlivě se propracuje hloubš a hloubš, až se dostane k samému jádru, až z něj nezbyde nic, než roztomilý malý ohryzek…

Uhm, kruci, musí odsud co nejdříve vypadnout. Ji samotný to začínalo leptat mozek. Aspoň jeden z nich by měl zůstat při smyslech. Čistý už z toho asi nevyváznou.