You're My Weak Spot

The Ultimate Expert on Disney Princesses

Sestra Joan přelétla místnost pozorným pohledem okamžitě, jakmile do ní vstoupila. Ten nápad, nechat děti pod Deanovým dozorem se jí rozležel v hlavě, jen co v kuchyni započala s přípravou svačin.

Možná se unáhlila – ten kluk byl plný nekázně a sarkasmu, s troufalým slovníkem, měl tendence porušovat pravidla a následně vymýšlel divoké lži, aby to zamaskoval, když to prasklo.

Měl v sobě temnotu, smutek a vinu, která mu znemožňovala byť jen trochu se usmát. Když ho potkala, prostě toho nebyl toho schopen.

Tohle všechno v něm viděla hned napoprvé a nic z toho nebylo to, co by chtěla, aby tahal mezi děti.

Jenže o třicetšest hodin později jakoby roztál. Jako kdyby se osvobodil od svého temného já, oči se mu rozjasnily, napjaté držení těla povolilo.

Jeho zářivější já bylo o tolik pozitivnější, přístupnější a zábavnější. Stále sice s dětmi jednal s ostražitostí a nedůvěrou, avšak nejednou tu svou nasazenou cool masku neuhlídal a ukázal, jak citlivý a vnímavý umí být.

Její svěřenci z něj nespouštěly oči a hltaly každé slovo, které vypustil z úst - z čehož měla trochu obavy, protože byť se jeho aura pročistila tak na sarkasmu, nekázni a slovníku se nezměnilo vůbec nic.

Obdivovala, jak dokázal všechny ty neposedy na dlouhé minuty zaujmout, aniž by to vyžadovalo její asistenci. Rozhodně měl talent na zábavu. A během té nezkrotné zapálenosti se dralo na povrch jeho další já – to dětské.

V té chvíli se s nimi vezl na stejné vlně bezstarostnosti a upřímné radosti. Dokonce to vypadalo, že si to užívá.

A možná tohle všechno dohromady ji přesvědčilo o tom, že je schopen na chvilku ty mrňousy pohlídat.

I přesto však nemohla potlačit profesionální nervozitu a spěchala.

0-0-0

Ke své úlevě našla hrací místnost stejně klidnou, jako když ji opouštěla. Dokonce i Marcel si ve stoje modeloval a dost často se u toho škrábal na zadku.

„Svačina, děti. Každý se vezme talířek se sendvičem a džusík a půjde si sednout ke stolku. Žádné strkání nebo předbíhání." Nechala je, ať se sami obslouží a vzala plastový talíř s dvěma velkými chleby napěchovanými roastbeefem a plechovku sody.

„I pro vás je tu svačina, pane Jonesi. Přesně podle dohody," položila všechno před něj.

Deanovi se rozsvítily při tom pohledu oči, tvář se rozjasnila potěšením. „Woohoo, jste to zvíře ale nešetřila. Právě jsem se zamiloval! Pojď k taťkovi!" popadl mega sendvič oběma rukama a zakousl se. „Hmmm," požitkářky přivřel víčka a začal mlaskat.

„Pomalu – nikdo vám to tu nesní..."

Několikrát musel polknout, než byl schopný promluvit. „To VY nemůžete vědět a JÁ to nechci riskovat." Kousl si a strčil jí načatý chleba skoro pod nos. „Tohle je vážně skvělý. Vy jste skvělá. Tohle je fakt fakt skvělý," mlel jako by byl v rauši.

Poplácala ho po rameni. „Jen klid, Romeo."

S mastnou pusou plnou drobků se na ní zazubil. Jop, to jí připomnělo, že mu musí dát ubrousek stejně tak, jako ostatním dětem.

A tu jeho náplast na čele taky nemohla ignorovat. „Jste v pořádku?"

V tuhle chvíli pro něj bylo v pořádku úplně všechno a ona od něj dostala palec nahoru.