You're My Weak Spot

Good night, Mr. Jones

Dean prolézal internet ve snaze zachytit nějakou zmínku o nalezení mrtvých těl, které za sebou se Samem zanechali dnes ráno. Kvůli tomu zranění a rychlé evakuaci do nemocnice si nebyl jist, co tam po nich zůstalo. Teď zalitoval, že se tam nemohl vrátit a to místo podpálit. O co by to bylo nyní jednodušší.

To, že tam zůstala Samova krev, o to mu ani tak nešlo – ta bude policajtům k ničemu, když nebudou mít druhý vzorek k určení shody. Otisky by však mohly být problém.

Shit! Našel, co nechtěl. Zpráva byla sice krátká, skoro nic neříkající, ale i tak mu vzala veškerý potencionál s tím ještě dodatečně něco udělat. Pokud policajti odvedou na místě činu svou standardní práci, najdou nůž od krve, ale žádnou oběť s řezným poraněním. Nato zaúkolují nějakého zelenáče, aby obvolal nemocnice v celém okrese a zjistil, jestli k nim během dneška nepřibyl pacient právě s takovým zraněním.

Dean znal vyšetřovací postupy, jeho mnohé identity zahrnovaly i policejní složky.

Kdyby mohl, sbalil by Sama a vypadli by odsud hned teď. Takhle bude jen na jeho hereckém umu a přirozeném lhacím talentu ty poskoky v uniformách přesvědčit, že oni dva s tím nemají rozhodně nic společného.  Pokud se tedy jejich vyšetřování dostane tak daleko k nim.

„Čuz, De!“ Tony se k němu rozběhl už od dveří, hned poté co se vytrhl z ruky jeho mladinkému doprovodu.

Dean zaklapl notebook položený na kolenou. Stačil ho přendat vedle Sama na postel, než mu kluk vletěl do náruče.

„Čuz, kámo. Tak po večeři? Co jste měli dobrýho?“ pročechral mu prsty to vrabčí hnízdo na hlavě.

„Uhmm, nevim,“ pokrčil ramínky. „Kde to je?“ Zašátral mu po tričku, odhrnul obě půlky košile. Vypadalo to, že něco hledá.

„A co?“

„Ten voblázek,“ Tony se k němu natlačil ještě víc, jen aby se mohl lépe podívat. Prstíkama se zaklesl o okraj trika u Deanova krku, popotáhl a nakukoval pod něj. Jeho vlasy mu div nevlezly do nosu, jak intenzivně mapoval prostor.

„Jo ty myslíš tohle,“ konečně mu to došlo a vytáhl za šňůrku na světlo přívěšek, který se schovával pod oblečením. „Líbí se ti?“

„Jo,“ hned si ho vzal do dlaně. „Čo to je?“

„Talisman. Dostal jsem ho od Sama, prý je kouzelný. Jenže jsem ještě nepřišel v čem, ale prachy to určitě nebudou. To už jsem zkoušel.“

Tonyho doprovod si odkašlal. Dean k ní zvedl hlavu, teprve teď zjistil, že tam s nimi ještě pořád je. Přišla mu povědomá, museli se už setkat.

„Uhm, sestra Joan vám vzkazuje, že Tonyho máte odvést do hodiny zpátky na dětský,“ špitla, celá rudá.

Jasně, to je to mládě, které potkali, když se byli podívat za Dexem. A je stejně tak roztřesená, plachá a stydlivá. A pořád vyřizuje i Joaniny vzkazy.

Zvedl obočí. „Sestra Joan asi dělala kdysi na štábu, že je zvyklá za sebe posílat spojku.“

„Já…jsem tu na praxi, dělám, co mi řeknou,“ znělo to neuvěřitelně omluvně.  A ten její výraz v obličeji – jakoby se svými omluvami chtěla ospravedlnit i to, co se právě dělo ve světě. Deana ten její „sad look“ nahlodal stejně tak, jako by dostal kohokoli jiného. Byl totiž nesnesitelně upřímný.

Odstavil Tonyho, který se hned vrhl ke stolku s kreslícím vybavením a zvedl se.  Z nějakého svého důvodu se nemohl dívat na takové rozpaky.