Bez nás není svět světem

8. Noční hrátky

"Nemohla jsem se probudit, bylo to příšerné," vyprávěla Minerva ještě před snídaní na chodbě Euphemii.

"A ty si myslíš, že za tvou noční můru někdo může?" nechápala dívka.

Minerva si povzdechla. Jak jí mohla kamarádka pomoct, když jí neřekla celou pravdu? Mluvit jen o podivném snu s Raddlem bylo k ničemu.

"Co já vím," odsekla Minerva naštvaně, ani netušila proč.

"Ach ne, je tu zase Minerva ničitelka," protočila oči Euphemie.

"Ach jo, radši mi řekni, proč kolem mě dneska Black prošel jak kolem vražedkyně?" převedla téma jinam Minerva.

"Nemáš lézt do našich pokojů," zasmála se Euphemie.

"Dobře víš, že tím to nebylo. Minulý týden jsem tam mohla stát skoro celou věčnost a Black se mi ještě posmíval za famfrpálový tým, což mu mimochodem nedaruji."

"Nebudem se o tom bavit, dobře? Jé, hele, podívej, něco se děje," ukázala na srocující se davy před Velkou síní a okamžitě tam Minervu zatáhla.

"Dnes večer," křikla na ně Holly Farwellová, jedná z těch, co se nestyděli mluvit před vyššími ročníky.

"Co dnes večer?" vyptávala se Minerva zděšeně.

"Budeme mít povinné trénování po večeři. Kvůli zkouškám NKÚ a OVCE, všichni od pátého ročníku výš ve Velké síni. Obrana," vysvětlovala Farwellová.

"S Raddlem?" vyhrkla Minerva.

"S kým jiným?" protočila oči Holly. "Máme snad jiného profesora?"

To už se ale Minerva prodírala davem pryč. Odstrkovala prváky, jako by byli jen hračkami, a brodila se davem k chodbě, která vedla k učebně obrany proti černé magii.

Vpadla dovnitř bez klepání. Vyrušila tak profesora Raddlea od papírů. Vzhlédl k ní klidně a vyrovnaně. Minervu znovu praštila přes oči podoba jeho a té tváře že snu. Nebylo to normální.

"To Vy!" vyštěkla na něj.

"Ano, večer to pořádám já," souhlasil klidně.

"Ne, to Vy jste v noci prošel nějak ke mně do snu," hádala se.

Raddle pozvedl obočí. "Netušil jsem, že se Vám o mně i zdá," posmíval se jí.

"Vy se mě bojíte. Jsem pro Vás hrozba, že ano? Jinak byste se na mě vykašlal," dedukovala potěšeně.

"Slečno McGonagallová, Vám asi Vaše důležitost zatemnila mozek. Bývá to spíše záležitost Zmijozelu, ovšem i Nebelvíři na to trpí. Zajděte si s tím na ošetřovnu a už se nevracejte," varoval ji chladně.

"Měla jsem pravdu," usmála se Minerva, než vyšla že třídy.

Jakmile byla pryč, Tom položil brk na stůl, následně ho popadl a rozlomil na dvě části. Rozzuřeně vstal, pak pohlédl ke dveřím, které se znovu otevřely. Tentokrát ale vnášely dovnitř někoho lepšího.

"Slečno Blacková, posaďte se na své místo, hodina za okamžik začne," usmál se na Walburgu.

"Samozřejmě, proto tu ale nejsem o tolik dřív," napodobila jeho ležérní tón a přešla ke katedře. "Viděla jsem odcházet McGonagallovou, tvářila se vítězně. Je všechno v pořádku?"

Tom se ušklíbl. Pak ale přivřel oči v pomyšlení na pomstu. "Slečno Blacková, o Vašich schopnostech jsme již mluvili, že ano?"

"Pokud myslíte ty v hodinách profesora Křiklana, sem tam se mi něco povede," pokrčila rameny.