18. Třetí v řadě

64 17 27
                                    

Bystrozoři dávno opustili hrad, jejich složky měly teď pečlivě poznamenáno, že Walburga Blacková byla očištěna a zproštěna viny. Nikdo nic nenamítal, stačily tři dny a Walburga byla zase jako dřív. Všichni se k ní tak chovali, všechno to vypadalo slibně. Až na drobnost, že vrah rodin Greengrassových a Blackových nikdy nebyl dopaden. Stále se po něm pátralo.

Walburga se proto jednoho odpoledne stáhla do kabinetu svého profesora. Měla pro něj zprávy.

"Farwellová je opět na ošetřovně. Nebude dělat žádný rozruch, už nebude vyvolávat davovou nenávist a strach," začala. "Jenže je tam s ní Burkes."

"Myslím," začal s nezájmem Tom, "že pan Burkes moc dobře ví, co je pro něj vhodné. Koneckonců nechce přece rodičům pokazit obchody," zasmál se.

"Jenže je to Farwellová. Ta by popletla hlavu i jemu. Není načase mu trochu pomoct?" nabízela se.

"Zbavit se pana Burkese není v mém bezprostředním zájmu, jen ať si dál pátrá, co je s Farwellovou. Aspoň nenajde nic většího," zavrtěl hlavou.

"V tom případě mám ještě jednu věc."

Profesor Raddle ani nevzhlédl od pergamenů na jeho stole, jak mu byla slova Walburgy ukradená.

"Potřebuji vraha svých rodičů. Kohokoliv," přešla ke stolu blíž. "Někdo je zabít totiž musel a bystrozoři nebudou mít klid, dokud ho nenajdou. Proto mě napadlo," skousla si ret, protože cítila nepřátelství ve vzduchu, "že by se k tomu někdo mohl přiznat."

Tom pozvedl obočí. "Žádáš svého profesora, aby zakryl vraždu? Není to proti školnímu řádu?"

Walburga překvapeně zamrkala. "Vždyť přece..."

"Nepřísluší mi zasahovat do rodinných záležitostí svých studentů. Mám jim pomáhat v rozvoji magie a dovedností, připravit je na svět venku. Ne za ně řešit jejich osobní problémy."

"Ale já přece dělala všechno!" rozkřikla se na něj Walburga.

Tom se poprvé zamračil. Neměl rád, když na něj někdo křičel. Zvlášť ne holka ze šestého ročníku. Napřímil se a zahleděl se Wal do očí. "Já vím."

"Tak chci jen malou protislužbu," nechápala, kam to směřuje. Byla hráč s kartami v ruce, ale nedocházelo jí, že Tom těch karet drží mnohem víc.

"A já říkám, že nemůžu pomoct."

"Pak se rozluč s mojí pomocí," sykla jako pravá zmije.

"Vážně?" zasmál se chladně profesor. "A já bych řekl, že nebudeš chtít, aby na tebe přišli. Kdyby totiž zjistili, co jsi udělala Prýtové, jak se Farwellová dostala na ošetřovnu nebo i dalších pár drobností," usmíval se, "určitě by tvůj život vypadal jinak. Vyloučili by tě, možná přivítali v Azkabanu," vydíral ji.

"Nedokážeš mi to!"

"Myslíš? Myslíš, že se nenajde nikdo, kdo by proti tobě svědčil? Co třeba samotná Prýtová? Kdyby se jí nechtělo, mohl bych jen malinko pomoct."

Walburga vytřeštila oči. "Ty slizkej bastarde," zašeptala si pro sebe, profesor Raddle se ale zasmál.

"Bude to tak jako do teď. Nikdo se o ničem nedozví, protože ty tohle děláš přece z vlastní vůle. A teď běž, mám práci."

Walburga se sotva otočila a odešla, když cítila, jak se jí do očí nahrnuly slzy. Svoje karty totiž právě předala do rukou Toma Raddlea. Ona už nebyla hráč, od teď byla jen nástroj.

***

Abraxas měl pocit, že je ztracený. Procházel hradem, aniž by poznával okolí, neměl potřebu toho nechat a jediné, v co doufal, byl konec roku a vánoční prázdniny. Vrátí se domů, kde bude moct předstírat, že se nic z toho nestalo. Jenže ty tu měly být až za měsíc a půl.

Bez nás není svět světemDonde viven las historias. Descúbrelo ahora