Čtvrtý Mezilog

40 17 5
                                    

Já se asi prostě jen dám snadno přemluvit :D Takže jako odpověď na vaše komentáře u minulý kapitoly, dávám sem slibovaný Mezilog. Snad mě na jeho konci neukamenujete...

***

Cesta na ošetřovnu nám netrvala dlouho. Překousnout fakt, že mnou zvolení primusové se namísto hlídání chodeb rozhodli křísit Rookwooda a vykašlali se na moje pokyny, jsem překousával už déle. Nejhorší ale byl křik, který se dral z jejího hrdla, ten překousnout nešel.

Kdybych nevedl mladého Blacka s Rosierovou, jistě bych to přešel rychle a beze slov. Obešel bych bystrozory i křičící dívku a předstíral, že nic takového neviděl. Ostatně nic lepšího se ani dělat nedalo.

Jenže takhle jsem musel čekat se svými studenty, aby neviděli svoji spolužačku při cestě do Azkabanu.

"Žádné protesty!" rozlehl se chodbou silný hlas nekompromisního bystrozora. Sám jsem sebou při tom zvuku trhnul.

"Musíte ji zachránit," šeptala Druella. "Ona to nebyla."

"Proč jste si tím tak jistá, slečno Rosierová?" nedokázal jsem to pochopit, vždyť Rosierovi neměli s Blackovými žádné dobré vztahy.

"Protože důkazy mluví o jiném písmenu," prohlásil Cygnus Black.

"Důkazy? Myslíte ten cár pergamenu?"

"Je to důkaz, věřte nám!" vyjekla Druella.

"Záleží na tom, co o tom řekne pan Rookwood. A na tom, jestli se vůbec probudí," prohlásil jsem trochu méně důrazně.

Nemohl jsem uvěřit, že je to jen několik málo hodin, sotva dvě hodiny, co se můj hlas roznesl chodbami a oznamoval, že Augustus Rookwood usvědčil viníka. Jen chvíli předtím se slečně Blackové povedlo vznést platná obvinění proti bývalému profesoru Raddleovi.

Jenže teď, když jsem vcházel na ošetřovnu, jsem nedokázal setrvat v klidu. Augustus Rookwood skutečně seděl na posteli a pomalu přikyvoval na slova Oriona Blacka o svém probuzení. Celou ošetřovnou byl navíc cítit pach vařené mandragory.

"Pane řediteli, musíte to vyřešit," naléhala na mě Druella.

"Vařená mandragora byla vždycky lepší než její výtažky," slova Euphemie Hillové se mi zařezávala do uší, opakovala se a já mohl myslet jen na ně. Vařená mandragora pomohla panu Rookwoodovi zpět k životu, teď mohl vše potvrdit nebo vyvrátit.

Osudy nás všech závisely právě na něm a jeho příštích slovech.

Bez nás není svět světemKde žijí příběhy. Začni objevovat