20. Kdo chybí, je vrah

45 17 4
                                    

"Je to prosté. Někdo ze školy nás likviduje," klepl do stolu Rookwood.

"Ne někdo, Raddle," upřesnila Euphemie naštvaně.

"Ty máš hned jasno," odsekl jí Orion.

"A ty zase nemáš jasno v ničem!"

"Dost, vy dva," ozvala se Lucretia. "Raddle to je, jen má možná prostředníka."

"Blbost," zachechtal se Rookwood.

"A co když všechny ty útoky nesouvisí s Raddlem? Co když je za tím něco jiného?" navrhovala Minerva.

"Ať už je to, co je to, musíme to zastavit. Nevíme, kdo půjde další," kývla na ně Euphemie. Povzbudivě se usmála na Minervu, která jí úsměv oplácela.

"Co měly ty útoky společné?"

"Nic."

"Winterovou mohl vzít kdokoliv. Abraxase také. Jen Ignatius sem nezapadá. Nejspíše zkameněl při večeři," přemýšlel Orion, načež sebou Lucretia trhla.

"Takže vrah je kdo?" nechápal Rookwood.

"Vrah je ten, kdo chybí," osvětlila mu to Euphemie. "My jsme odešli, ale byli jsme spolu. Nikdo z nás to být nemohl."

"Kdo ještě odešel?" ptala se Lucretia.

"Walburga," oznámil vítězně Rookwood. "Říkal jsem to."

"Tak dost, to by se Malfoyovi nelíbilo," zastala se nepřítomného Euphemie.

"Jak vidíš, Malfoye tahle víra dovedla na ošetřovnu," odsekl jí Rookwood.

"Debile," praštila ho Euphemie.

"Naivko."

"Ty..."

"Sklapněte oba!" utrhl se na ně Orion.

"Uklidni se, Orione," zastala se Lucretia primusky.

"Ty taky zmlkni, sestřičko."

Jsou jako děti, že? rozeznělo se Minervinou hlavou.

Trochu vyděšené děti. Ale nediv se jim, samotnou by mě zajímalo, kdo to má na svědomí. Máš s tím vůbec něco společného?

Já? podivil se jí v hlavě Tom Raddle. Vždyť jsi mě sama bránila, že já s tím nesouvisím.

To jo, ale souvisíš?

Máš snad ten pocit?

Minerva se usmála. Někdy ani nevím.

Ticho v hlavě bylo najednou podivné. Jak jo dřív vítala a nenáviděla, že se jí uměl dostat dovnitř, teď se tam cítila sama. Její hlava už jí nestačila.

No tak. Děláš to skutečně ty?

Věděla, že v její hlavě je, cítila ho tam, proto zavřela brány a donutila ho k odpovědi.

Já to nedělám.

Minerva se znovu usmála, než brány povolila. Dobrá, věřím ti.

Vrátila se do reality. Stále neuměla vnímat najednou vnitřní svět a ten venku. Nemohla být v realitě a zároveň v hlavě, to stále uměl jen on.

"Takže kdo tehdy chyběl aspoň na kousku večeře, je vrah?" zopakovala Euphemie.

"A nemohl se Prewett zkamenět sám? Šílený by na to byl dost," navrhl Rookwood.

Bez nás není svět světemKde žijí příběhy. Začni objevovat