12. Rozum nebo cit?

71 20 55
                                    

Den po famfrpálu bylo všude mrtvo. Sem tam někdo prošel chodbou, jednou za čas někdo v chodbě zašramotil, ale jinak vypadal hrad jako po apokalypse smrti.

Neděle nic neměnila na tom, že hrad byl prázdný a tichý. Jen v jednom přístěnku se děly téměř divy. Tam rozmlouval zmijozel s nebelvírkou bez hádky a strachu, tam se právě psaly dějiny nového světa.

"Říkám ti, že..." mluvila tiše Euphemie Hillová a nutila tak Abraxase vnímat její argumenty.

"Kecy!" přerušil ji blonďák.

"Nech mě laskavě domluvit," štěkla po něm.

"Nenechám, nepřišel jsem pro přednášku. Chci si jen promluvit o tom, co jsem viděl."

"A co Vaše velectěné oko vidělo, pane Malfoyi!" praštila ho pěstí do ramene, až sebou Abraxas trhnul.

"Jste šílená, slečno Hillová!" hrál s ní tu hru.

"Tak cos viděl?" uklidnila se a posadila na jednu z beden. Protočila v prstech hůlku a kývla k němu.

"Wal kouzlila. Během zápasu svírala hůlku a něco mumlala. Nemyslím, že to dělá dobrovolně," začal Abraxas.

Euphemie semkla rty v neradostném šklebu. "Já si zase nemyslím, že by se příliš zdráhala."

"Věř mi, nechce být jako její rodiče," kladl jí na srdce Abraxas.

Euphemie ale zavrtěla hlavou. "Nevím, co chce, ale nevěřím jí. A být tebou, taky nevěřím."

"Proč? Máš snad pocit, že zrovna mně ublíží?" vyskočil ze své bedny Abraxas.

"Pokud za něčím z toho vážně stála, nezapomeň, že nekosila jen nebelvírské. Opravdu věříš jejímu úsudku nebo čistotě srdce?"

"Neudělala by to, nikdy to nedělala," vedl si svou.

"Časy se změnily," smála se Euphemie. "Je tu nový profesor, ty s ní už nejsi a to určitě nebude jediné. Ty toho víš nejvíc, pomoz jí. Dostaň z ní, co chystá," krčila rameny.

"Víš, že mně nic neřekne."

"Pak se nemáme o čem bavit."

"No tak, Hillová," zarazil ji. "Co tě žere? Chceš být doma před setměním?" vysmíval se jí.

"Ano, přesně to chci, protože jestli sis nevšiml, jsem mudlorozená, takže pro mě chodby přestávají být bezpečné."

Abraxas povytáhl obočí. "Komnata je už dávno zavřená."

"Nečti mi myšlenky!"

"Když ty je doslova křičíš. A na tohle nemusím být nitrozpyt, abych pochopil, co tě štve. Komnata je zavřená. Nemáš se čeho bát. A nebo víš co? Půjdu s tebou, dokážu ti, že ti tu nic nehrozí," nabídl se jí jako čistokrevný doprovod.

Euphemie si skousla ret. "Zítra večer mám hlídku s Orionem. Nechápu, proč nemůžu ani v Předvečer všech svatých žít v klidu," vzdychla si. "Ale bude tam Orion," svěřila se zcela iracionálně. "Nebojím se."

"To mi došlo, Hillová. Bylo by taky zbytečně hloupé se Blacka bát."

"Lepší se bát předem, než pak poznat vlka v rouše beránčím," odsekla mu vztekle. "Což ovšem platí i o tobě," dodala sebejistě.

"To mi také došlo," protočil oči. "A já ti předem říkám, že s Raddlem nemám nic společného, jinak bych tě na něj asi neupozorňoval."

"Mě nemusí nikdo upozorňovat!"

Na tohle Abraxas nic neřekl. Pouze pokrčil rameny a znovu protočil oči.

Bez nás není svět světemWhere stories live. Discover now