Bez nás není svět světem

14. Myšlenky

"Jak se to mohlo stát za našimi zády? Skoro před pracovnou!" zuřil Orion.

Křiklan odvedl Abraxase, Rookwooda i Lucretii do sklepení, profesor Brumbál zase Fleamonta a Holly, proto teď v pracovně zbyl jen Orion s Euphemií.

"Přestaň zuřit, je to k ničemu," utrhla se na něj Euphemie.

"Ty to nechápeš?" přistupoval pomalu blíž a blíž. "To jsi tak hloupá, že nevidíš, co se nám tím snaží říct?"

Euphemie zalpala po dechu. "No dovol!"

"A nejsi snad?" pokračoval a znovu o krok přistoupil. Euphemie bezděčně couvla, to Oriona jen posílilo v zuřivosti. Dívka viděla ten nepřítomný lesk v očích, který Orion předváděl. "Nabídneš se jako oběť a myslíš si, jak to není chytré! Ale ty teď, má milá, budeš terčem všech v okolí. A Raddlea zvlášť!"

"Vzpamatuj se, Orione!" křikla na něj najednou. "Chováš se jak můj bubák. Abych na tebe nemusela použít Riddikulus."

Orion sebou trhl. Zamrkal a ustoupil o dva kroky zpět. Polkl zděšením. "Promiň mi to, tohle je..."

"Blackovský vztek. Už jsem byla poučena," zasmála se. "V něčem ty geny možná mají pravdu. Dědíte si toho víc, než by se mohlo zdát."

"Neovládl jsem se, chtěl jsem jen říct, že to bylo hloupé. Nechtěl jsem tě vyděsit nebo napadnout," zaklel. "To jsem přece vůbec nechtěl. Vždyť já bych přece nikdy..."

"Já vím."

"Už se to nesmí nikdy stát, tohle bych nepřežil," pokračoval, aniž by ji poslouchal. "Omlouvám se, je mi to tak hrozné líto."

"Já vím!"

"Promerlina, co kdybych ti něco fakt udělal?"

"Sklapni!" zakřičela na něj Euphemie.

Až v tu chvíli sebou Orion trhnul a pořádně se na ni zadíval.

"Já vím, že jsi nic z toho nechtěl udělat. Je to dost šílené i bez toho, takže se přestaň omlouvat, zapomeneme na to a budeme pokračovat v hovoru," nabídla mu smír.

"Tohle nemůžu jen tak přejít. Neměl jsem nic z toho říct," začal zase.

"No a co? Nebo ne, víš co? Vyrovnáme to," chytla se toho Euphemie. "Ty jsi taky hloupý idiot, který nemyslí na nic jiného než na sebe, když tu potřebuju probrat něco důležitého, tak se jen omlouvá kvůli hlouposti. Nebudu tě děsit k smrti, ale klidně tu odpřísáhnu, že jsi hloupý."

Orion se na ni díval se směsicí pobavení a obdivu. "Tak jo. Přejdeme to, jsme vyrovnaní," souhlasil najednou.

"Výborně," zasmála se dívka uvolněněji než předtím. "Jsi v pořádku?" zeptala se ho náhle.

"Neměl bych se spíš ptát já tebe?"

"Nevím, to ty jsi tu ten, co bojuje s rodinnou kletbou. Vím, že nechceš být jako rodiče, a taky vím, že se ti to daří. A když v to budeš věřit, podaří se to."

"Jsi roztomile naivní," prohlásil. "Víra nezmůže nic. Lucretia řekla, že dnes ráno se ve jménu víry rozloučila s Ignatiem. A vidíš, kam ho víra dovedla?"

Euphemie zavrtěla hlavou. "To není vírou, to je Raddlem. Což ostatně musíme dokázat," stála si za svým.

Orion zběsile zavrtěl hlavou, zavřel oči, než je znovu otevřel, aby mohl souhlasit. "Dobře. Víme, co celý den dělal?"

"Jo. Byl ve Velké síni a pomáhal s přípravami. Celý den. Všichni ho tam viděli," mluvila Euphemie. "Nemohl jen tak... Co to vůbec bylo? Tajemná komnata? Co se stalo tehdy před lety?"