Béčkovej film | ONC 2022

Scéna sedmá

„Ještě jednu, pane?“ zeptal se nezaujatě hostinský, když pan Tichý dopil svůj druhý panák vodky.

„Ano, proč ne?“ pan Tichý letargicky mávl rukou

Hostinský mu tedy s chladným přikývnutím doplnil sklenku.

Pan Tichý téměř ani nepočkal, než poslední kapky dopadnou od hrdla lahve do jeho sklenice, a už ji do sebe obrátil.

S hlasitým ťuknutím ji postavil zpět na bar a řekl ostře: „Další!“

Kdyby byl barman zodpovědný, projevil by alespoň nějakou obavu nad tím, že se ten mladík snaží zpít do němoty už v poledne, ale tento muž byl velmi praktický. No řekněte, co by udělal opilec, který má v peněžence dost peněz na to, aby si postavil vlastní palírnu, když mu hostinský odmítne nalít? Prostě se zvedne, půjde do konkurenční hospody na druhém konci ulice a bude pokračovat v pití? A tak co se změní? Jo, vůbec nic, pouze to, že dotyčný opilec utratí peníze někde jinde a hospodský přijde o dýško.

A tak se hospodský ani nepozastavil nad očividně velmi silnou sebedestrukční vůlí pana Tichého a nalil mu další sklenku vodky.

Jenže dříve, než si ji pan Tichý stihl nalít do svého nervozitou staženého hrdla, ozvalo se zvenčí zuřivé cinkání tramvaje.

Panu Tichému, který věřil, že on sám je už nadobro vyřízený, bylo už zcela lhostejno, koho ještě toho dne postihne tragédie, tak se zcela klidně, čistě jen ze zvědavosti, otočil k oknu, jež směřovalo na ulici.

To, co venku spatřil, však dokázalo vzbudit emoce i v jeho alkoholem a strachem otupělé mysli. Nebyla to však tramvaj, jejíž řidič vypadal, jako by měl každou chvíli omdlít, co přitáhlo jeho pozornost. Byl to osobní vůz, který tu nehodu zavinil.

To
Bylo
Jeho
Auto

V tu chvíli se v panu Tichém rozvířily všechny ty emoce, které po několik posledních let pro dobro své práce potlačoval.

Klidně ať ho nechají vraždit lidi! Klidně ať ho nutí mlčet! Klidně ať ho topí v akvárku s nějakými jedovatými mořskými potvorami!

Ale aby mu ještě ukradli auto a málem mu ho zničili před očima, jen aby se mu vysmáli?

To ne! To ne! To ne! To sakra ne!!!

Pan Tichý byl sice nenapravitelný gauner, ale stále věřil, že na světě existuje nějaká slušnost, která by těm mizerným podvraťáckým zlodějům aut bránila se mu takhle okatě posmívat!

V tu jedinou chvíli mysl pana Tichého ovládl vztek způsobený vším, co musel za posledních pár let vytrpět, a on se konečně rozhodl nepřízni osudu postavit. Dostane své auto zpět a těm hajzlům zlodějským dá co proto!

Pan Tichý tedy položil nevypitou sklenku vodky zpět na bar společně s pětitisícovou bankovkou a řekl: „Drobné si nechte.“

Pak, aniž by se ohlédl za překvapenou tváří hospodského, vstal od baru a vydal se ven na ulici, z níž zrovna ujížděl jeho černý Mercedes.

Naštěstí pro něj nebyl Láďa ani dříve moc dovedný řidič, natož teď po čtyřech letech jisté řidičské nečinnosti, takže si snadno sehnal taxík a dohonil ho, když zastavil na kraji silnice, aby přijal hovor od Arnošta.

Teď byste jistě čekali, že pan Tichý čirou náhodou nastoupí do auta k tomu samému taxikáři, který před nějakou dobou vezl Roberta a předtím i jeho samotného, ale ne, to už by bylo až moc náhod na jeden den, nemyslíte?