Béčkovej film | ONC 2022

Finále-část druhá

Vypadá to trapně, když tu tak stojím?

Nad tím uvažoval Robert, zatímco se krčil u pootevřených dveří toalet a pozoroval vstupní halu.

Poté, co spatřil Arnošta s Lolou, jak vcházejí do výtahu v budově, kde se čirou náhodou měl také on s někým setkat, si už nebyl jistý vůbec ničím a hodlal ze svého úkrytu vystoupit jedině, až se v hale objeví Láďa.

A na to nemusel Robert čekat dlouho, neboť asi jen patnáct minut a pět zmatených pánů, kteří kolem Roberta prošli na záchodech, později Láďa skutečně vešel do haly a namířil si to k výtahu.

Robert tedy neváhal a vykročil ze své skrýše s tím, že s Láďou nastoupí do výtahu a vyřeší to s ním cestou. To bylo vůbec nejideálnější řešení pro ně oba. Láďa, kterého Robert považoval za vysoko postaveného a zaneprázdněného mafiána, by neztratil ani vteřinu svého drahocenného času, nýbrž by jen využil tu minutu, kterou by jinak strávil bezcílným postáváním ve výtahu, a pro Roberta byly tyto prostory garancí bezpečí.

No řekněte, který debil by někoho střílel ve výtahu?

Jenže dříve než mohl Robert tyto své úžasné plány zrealizovat, vběhl do výtahu jeden extravagantně oblečený zlatovlasý mladík.

Robert si zklamaně povzdechl a stáhl se zpět na záchody. Prošvihl úžasnou příležitost…

Ale co se dalo dělat? Zkrátka se podívá, do kterého patra výtah vyjede a najde si Láďu později. Nebylo to ideální řešení, ale stále to bylo lepší než probírat obchod před civilistou-

Počkat!

Najednou se Robert zamyslel nad tváří toho muže, kterého letmo spatřil, když nastupoval k Láďovi do výtahu. On ho odněkud znal…

Ulízané zlaté vlasy, černé brokátové sako, boty z hadí kůže…

Vždyť to byl pan Tichý!

Kdysi dávno se s ním setkal u Lorda. Ti dva spolu zrovna řešili něco očividně velmi důležité, když vešel a když pak pan Tichý odešel, Lord div nepuknul pýchou, jak se Robertovi chvástal, že má tak spolehlivého zaměstnance.

Co pro něj pan Tichý dělal, mu však neřekl.

…a ani nemusel.

Robert si vše domyslel a moudře se rozhodl, že žádné detaily znát nepotřebuje.

A nyní si také domyslel, co dělá pan Tichý s Lordovým konkurentem v tom výtahu.

Ano, ještě jednou se podíváme do Robertovy poblouzněné mysli a poslechneme si jednu z jeho naivních teorií.

Robert to měl v hlavě srovnané. O Lordově osudu a Láďově totožnosti už nebyly pochyby. Láďa nechal toho muže, s nímž se setkal u Lorda v bytě, aby Lorda zabil, protože chtěl převzít jeho kriminální síť. A pan Tichý s ním nastoupil do výtahu, protože, stejně jako on, dostal úchylnou fotografickou pozvánku na pracovní pohovor.

Jak to bylo všechno prosté! Všechny důkazy jen více potvrzovaly pravdivost jeho původní teorie.

Sice do toho moc nezapadalo, co tady dělal Lordův vrah s Lolou, ale to už nechme stranou… kdyby to všechno sedělo dokonale, bylo by to podezřelé.

Proto se Robert zcela klidně vynořil ze dveří toalet, kde už asi dvacet minut znervózňoval všechny, kdo chtěli tuto místnost použít k jejímu původnímu účelu, a postavil se před dveře výtahu.

Zatímco sledoval, jak na obrazovce nad výtahem naskakují cifry až k desítce a pak zase dolů, začal si polohlasně broukat chytlavou jazzovou písničku, kterou předchozího dne zaslechl v rádiu.

Pam, pam, pim, pim…

Na obrazovce naskočila trojka. Výtah se se hřmotným hučením řítil do přízemí.

Pam, pam, pim, pim…

Výtah projel skrze druhé i první patro, s cinknutím přistál v přízemí a začal se otevírat.

Chrrrrrr….

Pam, pam, pim- co to kurva...!

Robert samotným šokem přestal zpívat, mrkat a dokonce i dýchat. Energie mu zbyla jen na to šeptané zaklení.

Před očima se mu totiž rozprostřel stejný děsivý pohled, který před minutou tolik rozhodil sekretářku v desátém patře.

Láďa i pan Tichý leželi zhroucení na podlaze výtahu, topící se v záplavě krve, jež při dosednutí výtahu vyšplouchla na podlahu haly jako voda z akvárka, když ho nikdo posune po stole moc velkou silou.

Z ran na tváři, pan Tichý ji měl pod okem a Láďa uprostřed čela, jim tryskala světlá krev, ztékala jim po lících a připojovala se k té záplavě na podlaze jako se horské pramínky vlévají do jezera.

A co bylo nejhorší, byl ten odporný rezavý pach smrti, který se z výtahu vyvalil jako pára ze sauny a začal se postupně šířit do celé haly.

Teď už Robert vážně netušil, co se tady děje.

Na tohle neměl ani on teorii.

A tak, zcela ochromený šokem, mlčky hleděl na ten řeznický výjev a hrůzou ani nemrkal.

A pak se najednou za jeho zády ozval výkřik, který mu sebral zbytek klidu, jež by mu dovolil racionálně přemýšlet o vzniklé situaci.

„Stát! Ruce nad hlavu! Ani hnout!“

Roberta nenapadlo, že by to mohl být policista, kterého na místo zavolali lidé z desátého patra poté, co se před nimi otevřel výtah s mrtvolami. Robert ani nepomyslel na to, že by ho ten člověk, který na něj volal, třeba nemusel mít v plánu zabít.

On měl v hlavě jedinou myšlenku.

Před ním ležely dvě znetvořené mrtvoly a on se k nim nechtěl přidat do party jako třetí.

A tak se Robert rozběhl.

Nezamyslel se nad důsledky svých činů. Ani se neohlédl na toho člověka, který ho žádal, ať zastaví.

Kdyby to udělal, mohl si Robert všimnout nápadné modré uniformy, kterou na sobě muž měl, a blýskavého odznaku, kterým kolem sebe mával jako kněz křížkem mezi antikristy v naději, že ho kolemstojící pochybné existence pak nechají projít.

Jenže Robert tak neučinil a běžel dál bez přemýšlení.

A moc tomu přemýšlení nedal ani policista.

Nenapadlo ho, že Robert je jen nevinný (teda do jistý míry, co se týče vraždy ano, co se týče jiných věcí… ó bože, to teda ne) svědek, který utíká, protože se bojí o svůj život. Ani ho nenapadlo, že aby zastavil utíkajícího člověka, může mu třeba mířit někam jinam než na hlavu…

Ale nebuďme na ty chlapce přísní. Oba byli k smrti vyděšení a neměli s podobnými situacemi moc zkušeností. Výsledek jejich střetu tedy nemůžeme dávat nikomu za vinu, řekněme, že to byla nešťastná náhoda.

Až na to, že tato nešťastná náhoda měla podobu kulky, která Robertovi provrtala týl a přidělila mu ten osud, kterého se tak zoufale snažil vyvarovat.

A tak Robertova mrtvola padla na zem jen pár metrů od těl Ládi a pana Tichého.

1031 slov