Chcete vědět, jak se Láďa zbavil Lordovy mrtvoly?
Ovšem že ne.
Kdybych vám to řekla, už by jste v noci nikdy nespali klidně, takže vás té brutality ušetřím a přesunu se do chvíle, kdy Láďa znovu pomocí nože a pinzety nastartoval své kradené auto a vyrazil na cestu k budově, kde se konala Arnoštova schůzka s investory.
Naštěstí byl v pražských ulicích o dost jistější než s volantem v ruce, takže neměl s nalezením toho místa takové problémy jako Robert.
Sice několikrát přejel semafory na červenou a málem dostal do hrobu hejno tlustých pražských holubů, kteří se z lenosti už ani neobtěžovali pohnout hlavou, když za sebou zaslechli nějaký zvuk, ale držme se pozitiv- nikoho nezabil a vzal si poučení ze svého zážitku s tramvají a držel se dál od ulic, kterými ti ďábelští potomci koněspřežek projížděli.
Není ani třeba zmiňovat, že Láďa musel vyvinout velké úsilí, aby tohoto výsledku dosáhl. Nemůžeme se tedy divit, že zcela přehlédl taxík, který ho poměrně okatě pronásledoval.
Ano, pan Tichý byl vskutku vytrvalý. Trpělivě vyčkal, dokud Láďa nedokončil svou práci v Lordově a bytě a neobjevil se v tom neslavném kradeném Mercedesu zase na křižovatce, u které přiměl taxikáře zastavit.
Pak už to bylo snadné. Láďa by stěží prošel řidičskými zkouškami, natož aby dokázal zvítězit v pouliční honičce s dravým mladým mužem, který posledních pět let svého života strávil za volantem a který byl velmi motivovaný příslibem další pětitisícové bankovky z kapsy pana Tichého.
A tak, když Láďa zastavil před takzvanou ‚Budovou mrtvých uměleckých nadějí‘, vyčkal pan Tichý opodál, dokud nezmizel za skleněnými dveřmi, vložil do taxikářovy lačné ruky dvě pětitisícovku jako bonus za snahu a rychlým krokem se vydal za tím nestydatým lupičem aut.
Sice by si teď mohl jednoduše vzít své auto zpět, zapomenout na to a pokračovat ve svém pravém úkolu- zabití Roberta Vašinky a toho nešťastného muže, nad kterým se nikdy neměl slitovat… ale pan Tichý chtěl pomstu!
V tu chvíli netušil, že tato budova mu nenabízí pouze pomstu, nýbrž i splnění svých závazků, neboť jeho první cíl, Robert, se zrovna schovával na záchodech ve vstupní hale a jeho druhý cíl, ten muž, který ho málem stál život a který, jak jste jistě všichni už pochopili, je Láďa, nebyl nikdo jiný než ten, kterého se chystal poučit o nevýhodách kradení černých Mercedesů nájemným vrahům.
A tak, aniž by tušil, koho to vlastně sleduje, se pan a Tichý vydal za Láďou…
Láďa zatím zcela klidně došel k výtahu ve vstupní hale, zmáčkl tlačítko na jeho přivolání a začal si během čekání bezstarostně pohvizdovat nějakou písničku.
Pro kolemstojící byl jen dalším umělcem, který se sem přišel ucházet o finanční podporu. Nikdo necítil to drama, které pulzovalo ve vzduchu a hrozilo, že každou chvíli vzplane v celé své brutální kráse. Nikdo netušil, jaký chaos se zde už za chvíli rozpoutá…
Cink!
Výtah líně dosedl do přízemí, jeho stříbrné dveře se chrochtavým zakvílením otevřely a Láďa nastoupil.
Chrrrrrr…
Dveře se začal zavírat, ale pak před ně kdosi položil ruku.
Láďa, který měl hlavu zamyšleně sklopenou k vroubkované lesklé podlaze, jen ustoupil o kousek stranou a nechal toho muže vstoupit…
Pan Tichý, kterého ten běh k výtahu zcela vyčerpal, se bez dechu opřel o stěnu výtahu a taktéž s hlavou sklopenou k zemi, ztěžka oddechoval.
Chrrrrrr….
Dveře se začaly znovu zavírat a oba muži zvedli tváře od země.
A v tu chvíli se to stalo.
Volné nitě osudu se spojily v ničivě výbušném zkratu a Láďa s panem Tichým si konečně pohlédli vzájemně do tváře.
„Ty?!“ zasyčel vztekle Láďa, který v panu Tichém spatřil konkurenta, který ho poslal do vězení, aby se ho zbavil.
„Ty?“ zasýpal překvapeně pan Tichý, jehož zmatení toho dne narazilo na jistou mezi, za kterou ho už téměř nic nemohlo vyvést z míry. Alespoň to si myslel…
Chrrrrr….
Dveře se pomalu zavíraly a oba muži najednou strčili ruku pod sako, aby nahmatali svou pistoli…
Chrrrrr…
Jako dva kovbojové před duelem si hleděli do očí a snažili se odhadnout, jak rychlá bude reakce toho druhého.
Chrrrr…
A pak jeden z nich, netuším který, to už je v takové rychlosti zřídkakdy poznat, vytáhl z pod saka svou zbraň, čímž samozřejmě vyvolal stejnou akci u druhého.
Teď už to bylo jen o šikovnosti prstů…
Chrrrrr… cvak!
Dveře se zaklaply a zevnitř se ozvaly dva tlumené výstřely.
Lidé sedící v hale se sice za zvukem na vteřinku otočili, ale pak pokrčili rameny a věnovali se dál svým záležitostem.
Mezitím se výtah vyškrábal do desátého patra, kde se zase s hlasitým zahřímáním otevřel.
Ale z jeho dveří nikdo nevyšel.
Místo toho se ozval hysterický výkřik sekretářky, která v záři bílého světla, jež blikalo ve výtahu, spatřila výjev krvavější, než si dosud byť jen dovedla představit.
Na vachrlatém kovovém povrchu podlahy výtahu se blyštilo několik nesouměrných kaluží krve, jež se postupně slévaly v jednu a tvořily takové velké rudé moře.
A na obou stranách výtahu stály zkroucená dvě mrtvá těla s průstřely v obličejích.
Chrrrr….
Dveře výtahu se zase s dramatickou váhavostí zavřely a, jako když spadne opona po obzvlášť nezdařilém představení, zanechaly přihlížející, kteří se kolem výtahu po sekretářčině výkřiku shlukli, v trapném tichu.
A pak se výtah dal na zpáteční cestu do přízemí.
859 slov
YOU ARE READING
Béčkovej film | ONC 2022
ActionZoufalý režisér, pochybný bodyguard, výstřední mafiánský boss, rozmarná herečka, nezkušený drogový dealer a nespokojený nájemný vrah. Co mají tito lidé společného? Nic. Alespoň to by si všichni z nich přáli... Život s nimi však má jiné plány a rozh...
