Béčkovej film | ONC 2022

Finále- část třetí

„Co si jako myslel, že tady budu dělat, zatímco on se tam vykecává?“ zamumlala si sama pro sebe Lola, když si umývala ruce na toaletách.

Lolin zdrogovaný mozek však nemusel moc vyvinout moc velkou aktivitu na zodpovězení této otázky. Odpověď totiž zněla stejně jako vždy… dá si další cigáro!

Lola byla svým plánem tak potěšená, že ani nevypla vodu v umyvadle, vyšvihla se na vysoký kachlový parapet na konci koupelny a zpod růžového svetru si vytáhla sáček s trávou, který v zájmu uchránění před Arnoštem zastrčila hluboko pod svou podprsenku.

Pak si několika zručnými pohyby zabalila tlusté marihuanové cigáro, zapálila ho a začala z něj vášnivě tahat ten omamný kouř, který, ač to bylo smutné, byl tím jediným, co ji na tomto světě těšilo.

Jakmile konečně v hlavě pocítila to kýžené odlehčení, které se dostavilo vždy, když si takto vykouřila z hlavy všechny starosti, uvolněně se opřela o navlhlou sádrovou zeď vedle okna a blaženě vydechla.

Tohle byl ráj…

Jenže ještě nebyla dost zdrogovaná na to, aby si neuvědomovala, že jí z tohoto ráje přijde někdo rychle vyvést, jestli se zápach marihuany dostane na chodbu.

A tak, aby odvětrala důkazy svého přečinění, otevřela Lola jedno z širokých oken, vedle nichž seděla.

Do místnosti dámských toalet v desátém patře okamžitě pronikl neodbytný ruch ulice. Bylo to, jako když zapnete rádio, a setkáte se se zvuky, které jste ještě před chvílí skrz tlustou vrstvu skla vůbec neslyšeli.

Na střeše budovy, jen pár metrů nad Lolinou hlavou cvrlikali vrabci, někde v dáli zatroubil autobus, poměrně blízko se rozezněly policejní sirény, kdesi zaskřípala tramvaj a čas od času se v tom shonu daly i rozeznat lidské hlasy.

Jenže v celém tom svém shonu byla ta městská symfonie jistým způsobem překrásná a plná klidu.

Jaký nádherný letní den to byl…

Nádherný byl však svět jen na pár vteřin, pak se na chodbě před toaletami ozvaly hlasité kroky těžkých pracovních bot a kdosi zaklepal na dveře toalet se slovy: „Tady policie České republiky, musíme vstoupit.“

„Sakra…“ zaklela Lola a málem se zadusila jointem, který stále velmi vášnivé svírala mezi rty.

Netušila, proč musí policie vstoupit na dámské toalety, nejspíš to nebude proto, aby ji zatkli, ale byla si jistá, že až ji tady najdou s nepovoleným množstvím marihuany v podprsence, rádi si její zatčení přidají na rozvrh.

Tak si Lola položila svůj nedokouřený joint na parapet (toho se zbavovat nemusela, množství v tom cigáru bylo ještě pod limitem a nebude přece zbytečně plýtvat dobrou trávou, že jo?) a naklonila se k otevřenému oknu, aby si z podprsenky vytřásla ten malý plastový sáček plný trávy.

Vzepřená na jedné ruce, dřepěla na kolenou u nad oknem, pod nímž zela deset pater dlouhá propast a snažila se druhou rukou vyšťárat ten zatracené plastový pytlíček ze sevření svých plných prsou.

Ale proti Lole stála velmi silná aliance nepříznivých faktorů stresu, časové tísně, zpocené kůže a samozřejmě drogami oslabené motoriky.

Jenže Lola měla velkou motivaci pro to, aby se vyhnula vězení a to, že drogy prodávané za mřížemi byly zřídkakdy tak kvalitní jako ty ve svobodném světě, takže se nevzdávala a zápasila dál.

Zajela si rukou co nejdále do výstřihu, co to šlo, a přitom se vyklonila ještě víc z okna… a to byla vražedná kombinace pro drogami zmámenou dívku, kterou by v tuto chvíli vyvedl z rovnováhy i vánek způsobený mávnutím motýlích křídel.

A v této ošemetné pozici tam Lola balancovala na kraji parapetu, když do místnosti vtrhl policista.

Lola instinktivně trhla hlavou směrem k tomu vetřelci… a to byl konec.

Lole uklouzla i ta ruka, kterou se udržovala na parapetu a ona se s překvapeným zavýsknutím zřítila z okna.

Policista, který vešel do místnosti, skutečně netušil, že ho čeká něco tak bizarně tragického, když dostal za úkol evakuovat všechny lidi z desátého patra.

Tak jenom s otevřenou pusou hleděl na prázdnou místnost, ve které po Lole zůstal jen nedokouřený joint a nezavřený kohoutek u umyvadla.

646 slov