Béčkovej film | ONC 2022

Scéna devátá

„Lolo, mohla by ses alespoň na vteřinku přestat smát?" okřikl Arnošt svou svěřenkyni, která navzdory jeho protestům cestou metrem dokouřila svůj marihuanový joint a byla teď při smyslech asi jako člověk, kterého zrovna do hlavy kopnul kůň.

Lola, která se držela na nohou jen díky tomu, že ji Arnošt za sebou táhl jako pytel brambor, se zase nekontrolovatelně rozesmála a vypískla: „Seš fakt hezkej, když se zlobíš, víš to? Jaktože ještě nemáš holku? Takhle protivnej seš skoro pořád..."

Arnošt se zhluboka nadechl a napočítal do deseti.

Ano, typický způsob, jak se vyrovnat s těžkou situací, nicméně stále účinný. V tu chvíli bylo těch deset sekund tím jediným, co Arnošta dělilo od vraždy v afektu... následované sebevraždou v afektu.

„Lolo," řekl Arnošt s chvějícím se hlasem, „Jestli se okamžitě nepřestaneš chovat jako rozmazlené malé dítě, tak ti asi nařežu na zadek!"

„To bys neudělal..." zachichotala se Lola a opřela se o Arnošta, přičemž si dala velmi záležet na tom, aby se ho dotkla co největší plochou svých plných prsou.

A v tu chvíli Arnoštovi došla trpělivost. S Lolou, se svou prací, i s celým světem.

Už měl dost toho, jak s ním všichni zametali. Už měl dost toho, že si i obyčejná prachsprostá pornoherečka mohla dovolit takhle se k němu chovat. Už měl dost toho, že si ti nadutí staříci, kteří bezostyšně vydělávali na lásce lidí k nekvalitní a laciné filmografii, mysleli, že se za dva týdny dá napsat scénář!

A teď chtěl znovu vzít život do vlastních rukou! Chtěl všem ukázat, že není radno si s ním zahrávat a vydobýt si zpět trochu respektu, který už před dlouhou dobou ztratil a to i kdyby toho měl dosáhnout poněkud kontroverzním způsobem.

A tak, aniž by se nad tím hlouběji zamyslel, vlepil Arnošt Lole dobře mířenou facku na její měkkou make-upem pokrytou tvář.

Poté, co se ozvalo to osudné plesknutí, Lola i Arnošt ztuhli, jako by netušili, který z nich má v této situaci větší právo na vztek a kdo by měl své rozhořčení projevit jako první.

A tak, jelikož byla naprosto zdrogovaná, uražená a zmatená, se Lola už neudržela a rozbrečela se jako malá holčička, které se teď kromě chování podobala také oblečením a účesem.

A to byl konec Arnoštovy snahy vydobýt si u Loly respekt. Sice ho zrovna popadl tento nečekaný záchvat sebeúcty a průbojnosti, ale to vše odplavily Loliny slzy. Arnošt byl pořád jen člověk, navíc muž. Takže se v něm probudila ta odvěká jemnost, kterou v každém muži s kouskem citu v těle, vždy dokáže vzbudit byť jen jedna slza krásné ženy.

No, o kráse Loly by se dalo polemizovat. V dětství možná měla šanci stát se krásnou, ale teď, zničena svou profesí a závislostí na drogách, byla nanejvýš průměrně atraktivní, ale což, Arnošt byl průměrně náročný muž.

Tak, přemožen neznámou lítostí, Arnošt Lolu lehce poplácal po rameni a řekl jemně: „Promiň, promiň... to jsem neměl dělat. Promiň. Já jen potřebuji, aby ta schůzka s investory neskončila katastrofou, a k tomu potřebuji tvou pomoc. Neskutečně by mi pomohlo, kdybys tam teď šla se mnou, v klidu se posadila a byla potichu. Myslíš, že to zvládneš? Udělala bys to pro mě?"

Lola na Arnošt obrátila své velké modré oči, usmála se a pak odsekla: „Ne."

„Zatracená potvoro!" zasyčel Arnošt netrpělivě a drsně s Lolou zatřásl, „Tak jinak. Je mi úplně jedno, co si o tom ty myslíš. Prostě půjdeš dovnitř, kecneš si tam na židli jako hodná holka a budeš držet hubu, jinak tě vyhodím z okna přímo tady v desátém patře a nechám tě, aby ses rozplácla na chodníku!"