Béčkovej film | ONC 2022

Finále - finále

„Budete tak laskavý a půjdete s námi, pánové?“ řekl těžce ozbrojený policista, který vtrhl do zasedací místnost a přerušil Arnoštovo jednání s investory dříve, než právníci stihli najít klauzuli, jež by jim dovolila beztrestně a bez náhrady propustit Arnošta jen na základě zcela objektivní trapnosti, s jakou jim představoval svůj neexistující projekt.

„Co se stalo?“ odsekl otráveně Arnošt, který, ač po ničem netoužil tolik jako po ukončení této schůzky, se cítil poněkud uražen, že ho nikdo nechce nechat ani dokončit myšlenku.

„To vám nemůžeme říct. Nesmíme odhalovat podrobnosti probíhajícího vyšetřování. Smíme vám jen prozradit, že se v budově stala vražda. Ve výtahu byla nalezena těla dvou mužů. Zatím nevíme, zda se jednalo o úkladnou vraždu, či zabití v afektu a je zde i malá možnost, že to byl teroristický útok, proto bychom-“

Po slovech ‚teroristický útok‘ nebylo třeba nic dodávat. Všichni přítomní se zvedli od stolu jako jeden muž a seřadili se u dveří s větší disciplinovaností než průměrný vojenský regiment.

Jestli je jedna věc, o kterou nikdo nikdy nestojí, jsou to teroristické útoky. Úkladná vražda mnohdy kdekomu prospěje, vražda v afektu je pro nezúčastněné zcela neškodná, ale terorismus? Jediná zmínka o tom, že by něco takového mohlo hrozit, udělá vzorného občana i ze zarytého odpůrce všech pravidel.

Arnoštovi však hlavou kolovala myšlenka ještě hrozivější než ta, že by se v budově mohla skrývat krvelačná partička sebevražedných útočníků…

Co když to byl Láďa…

A co bylo horší, na rozdíl od teroristického útoku, který byl dle slov policisty, jen velmi málo pravděpodobný, bylo to, že Láďa způsobil tuto tragédii, téměř jisté. No řekněte, nebyla by to neuvěřitelná náhoda, kdyby v Láďově přítomnosti nakonec spáchal takový čin jiný psychopat s pistolí?

A tak to jediné, na co Arnošt dokázal myslet, když ho policisté i s Hlavním investorem a jeho družinou právníků vedli po schodech do přízemí, bylo to, jak ho hned záhy přesunou ze škatulky nevinných vystresovaných svědků do přihrádky prašivých zločinců, neboť zjistí, že právě on sem toho šíleného vraha pozval a navíc mu svěřil mladou dívku, kterou měl chránit…

Sakra! Lola!

Arnošt si náhle vzpomněl, že tu jaksi chybí jeho nesnesitelná kolegyně a že jestli je toto skutečně útok nějaké zločinecké organizace a Lola tu zemře, tak mu zaměstnavatel tenhle rok určitě nevyplatí žádné bonusy.

Proto, když byli už asi třetím patře, se Arnošt obrátil s prosbou na policistu, který uzavíral tento jejich bizarní průvod strachem se klepajících právníků (kteří, nutno dodat, ani tak neustali v zuřivém studováním právnických knih a už promýšleli strategii, kterou by použili na usvědčení případných teroristů).

„Pane, v desátém patře zůstala jedna moje známá. Je nejspíš na dámských toaletách. Mohli byste ji prosím taky evakuovat?“

Dotyčný policista hodil nedůvěřivý pohled na tu spoustu schodů, kterou by musel zdolat, aby vyšplhal zpět do desátého patra, přehodnotil svůj původní úmysl vyřídit záležitost osobně a raději ji vysílačkou předal kolegovi, který v nejvyšším patře zůstal a hlídkoval na chodbě… což znamenalo, že si šel nakoupit do automatu vedle ředitelské kanceláře, ale každopádně byl na správném patře.

Pak, když Arnošt delegoval své starosti s Lolou na někoho jiného, mohl se zase plně věnovat svým starostem s Láďou.

To taky nebyl ideál, ale jestli si měl vybrat, komu věnuje veškeré své myšlenky Láďa nad Lolou jednoznačně vyhrál. Z pomyšlení na něj aspoň Arnošt neměl chuť skočit do výtahové šachty.

Proto, když konečně došli do přízemí a Arnošt zdáli spatřil otevřené dveře výtahu a za nimi matné obrysy dvou mrtvol, vlastně cítil úlevu, že ať už to bude, jak chce, tak se zbaví té hrozné nejistoty.

A to teda vyšlo. Nejistotu totiž nahradilo překvapení z toho, že kromě dvou zavražděných ve výtahu, o kterých věděl, se v hale povaluje taky jedna plonková mrtvola, o které mu nikdo nic neřekl.

A o to větší bylo jeho překvapení, když v pokřivených rysech toho nového mrtvého rozeznal tvář muže, který zaklepal na dveře Lordova bytu jen pár sekund po tom nešťastném incidentu s mořským hadem a piraňami.

Arnošt se ani nestačil zamyslet nad důvodem, proč ten chudák dopadl tak, jak dopadl, když zjistil, že jedno z těch mrtvých těl ve výtahu patří Láďovi.

Takže v tom měl prsty…

Jen ne tak úplně, jak si Arnošt původně myslel.

A, ač to Arnošta nestaví do moc dobrého světla, scénář, v němž Láďa nebyl vrahem, nýbrž, jak se zdálo, jedním z účastníků nevydařeného duel, se mu zamlouval mnohem víc.

Počkat… scénář? Duel? Vždyť on k napsání takového příběhu nepotřebuje poušť ani kovboje! Zkrátka nechá své hlavní hrdiny, aby se utkali ve výtahu! A když k tomu přimíchá ještě tu schůzku rybích nadšenců, bude z toho obstojné béčko!

Arnošt vyšel z budovy ven na světlo.

Polední paprsky mu ozářily tvář a dodaly mu naději, že navzdory vší smůle, jež se mu v poslední době lepila na paty, může z tohoto incidentu ještě vyjít jako vítěz!

Vždyť, když si to shrneme, na rozdíl od jiných nepadl jako oběť piraňám, magorům ve výtahu, ani nezkušeným policistům, a od rána učinil značný pokrok ve svém scénáři. Dokonce k němu byl osud tak milostiv, že přerušil jeho schůzku s investory a dal mu čas na to, aby svou práci dokončil!

Ach! Vždyť svět byl přeci tak krásný! Arnošt cítil, jak mu do mysli pozvolna stoupá čistá euforická radost… a to si ani nemusel loknout vodky. Šťastným ho činil tento nádherný den, ten úžasný svěží vánek, ty překrásné vlídné ulice a-

BUM!...

Najednou šťastný výraz na Arnoštově tváři vystřídal zase škleb plný znechucení a šoku. Tohle už byl vrchol drzosti, co si ten osud dneska dovoloval…

Přímo před něj se totiž zničehonic, bez jakéhokoliv varování sneslo Lolino tělo.

Policisté, kteří Arnošta a investory doprovázeli, se zmateně podívali vzhůru k nebi, jako by začínali zvažovat, že přehodnotí svůj skepticismus vůči existenci mimozemšťanů, a přičtou těmto novým nepřátelům na vrub Lolin únos a následnou vraždu, protože v této situaci už bylo možné vážně všechno.

A tak, navzdory tomu, že tato událost, přiměla i jednoho zarytého ateistického policistu, aby se chvějící rukou pokřižoval, víte, jen tak pro sichr…, tak se vedoucí vyšetřování snažil udržet dojem, že mají celou situaci pod kontrolou.

Proto předtím, než své svědky neprodleně nahnal do policejních aut a odvezl je do bezpečí policejní stanice, zadrmolil nejistě: „Tohle se nám stává každý den, nebojte se. Nedívejte se tam a pokračujte k autu.“

1039 slov