The Principles

◄ Seventh Chapter►

Natáhnul se na černou koženou sedačku a s úsměvem zavřel oči. Kancelář jeho otce měla hned několik výhod, tohle byla jedna z nich. Poslouchal tichou hudbu, která se linula z jeho telefonu, a občas si do rytmu něco pobrukoval, aniž by se přestal usmívat. „Have you got colour in your cheeks? Do you ever get the feeling that you can't shift the tide, that sticks around like summat in your teeth?" Zazpíval s úsměvem a zkousnul si ret, přičemž začal kývat hlavou do rytmu. „Zpíváš hezky!" Přerušil ho Liam. „Co tu děláš?" Otevřel jedno oko a lehce natočil hlavu tak aby na bruneta ve dveřích viděl. „Přišel jsem za tvým otcem, ale zdá se, že tu není." „Ne není, odešel před půl hodinou." Informuje ho Niall a opět zavře oči doufajíc, že Liam odejde. Jeho prosby, opět, nejsou vyslyšeny, dveře se zavřou a během chvíle je slyšet jak si Liam sedá do jednoho z dvou křesel naproti pohovce na která Niall leží. „Nekoukej tak na mě." Zasměje se po chvíli, když na sobě ucítí jeho propalující pohled, avšak když ani tak ten nepříjemný, teda řekla bych, že pro Nialla spíš příjemný, pocit nepřestává, otevře oči a pohlédne na Liama který na něj hledí. „Co?" „Nic, jen tě provokuju..." Zazubí se na něj Liam. Panuje chvíle ticha kdy si Liam prohlíží knihovnu jeho otce a Niall s úsměvem překonává svůj rekord v Crossy Road. Díky závislosti Zayna se na tom stal stejně závislí asi jako všichni. Krom toho suchara Liama, samozřejmě. „Proč si se předevčírem tak opil?" Ozve se Liam zničehonic když listuje jednou z mnoha knih. „Srazil mě náklaďák!" Vykřikne Niall vyčítavě ale odpoví mu na otázku. „Louis se chtěl opít na bolest je většinou alkohol nejlepší jeli-..." „Nesouhlasím." Přeruší ho Liam a knížku dá zpět na její místo, přičemž si dál knihovnu s úsměvem prohlíží. „Alkohol není na bolest nejlepší, jen ti to na pár hodin tu bolest otupí, ale jinak ti moc nepomůže." Koukne na něj. „Na bolest je nejlepší čas, jestli jsi ale toho názoru, že je na to nejlepší alkohol tak to fakt musíš pít furt." Zasměje se, přičemž si Niall všimne jak Liam vypadá uvolněně, nevypadá, jako ten ledovec z fotek které většinou vidí na sociálních sítích nebo v bulvárech. Vypadá na svých dvacet pět let, obyčejný usměvaví, dalo by se říct, že už muž, s pár miliony v kapse. No nemilujte ho. Sám blonďák se tiše uchechtne a na pohovce si sedne, aby na něj líp viděl. „Mimochodem, neříkal si, že u nikoho nikdy nepřespáváš?" Uchechtne se Niall a natáhne se pro bílí kelímek se značkou StarBucks a odpije si svého karamelového cappuccina aniž by od něj odtrhnul pohled. „Technicky vzato jsem si tam na čtyři hodili zdřímnul..." Vezme do ruky další z mnoha knih a začne jí listovat. „Řekl jsem to, protože věta, ‚Zdřímnul jsem si tu, jelikož jsem neměl odvoz.' uznej, zní trochu divně." Knihu opět vrátí do knihovny, přičemž si sedne vedle něj. „Proč ses ty tak opil?" Oplatí mu otázku a přeměří si ho pohledem. Niall se pomalu zhluboka nadechne a opět vydechne, aby nedal najevo to, jak ho přítomnost Liama v takové blízkosti znervózňuje. „Ty ses tak nikdy neopil?" Šeptne lehce přiškrceným hlasem a opět se napije cappuccina. „Nikdy se neopíjím do němoty." Usměje se na něj Liam a jemně si zkousne spodní ret neuvědomující si, že jen díky tomuto nepatrnému pohybu přivádí jeho společníka v místnosti k šílenství. „Další zásada?" Sjede pohledem na jeho rty a následně se mu opět koukne do těch nádherných očí, které se podobají čokoládě. „Kterou jen tak asi neporušíš." Vstane a odejde pryč z místnosti.

„Jak si můžeš být tak jistý, že ji neporuším?!" Doběhne ho blonďák před velkou budovu i s kelímkem ledové kávy a rozhlídne se nechápajíc kde má Zayna nebo řidiče s autem, popřípadě kde jsou paparazzi co ho tak rádi pronásledují. „Už jsi jednu díky mě porušil!" Usměje se Niall vítězně. „Ne neporušil." Uchechtne se Liam mezitím co vyťukává něco do mobilu. „Přespal jsi u nás." „Jen jsem si na čtyři hodiny zdřímnul na gauči." Odbije ho a nasedne do černého Range Roveru který akorát přijede. „Neporuším je." Sklopí okénko a hned na to dá příkaz, aby jeho řidič odjel.

◄►

S úsměvem přikývne nechávajíc na starším oči neuvědomujíc si, že hned vedle něj kráčí jeho nejlepší kamarád. „No a s Liamem se známe už dýl..." Pokrčí rameny „A jste přátelé?" Vloží se do hovoru Niall ignorujíc Louise, Harry jen se smíchem zakroutí hlavou. „Liam nemá přátele. Má jen společníky na noc." Šeptne a dál se baví s Louisem, který je ním naprosto uchvácen. Už to je skoro měsíc a půl od pohřbu. Sám Louis pociťuje bolest, která pomalu trošku upadává, avšak je si více než stoprocentně jistý, že zůstane do konce jeho života a bude mu věrným společníkem, ať už bude kdekoliv. Dokonce i Niall si uvědomuje tíživý pocit v oblasti hrudníku. Neví co to je, smutek? Nedokáže to rozpoznat, nikdy nic takového necítil a teď tomu musí sám čelit.

Všichni tři se usadí do pohodlných křesel v oblíbené restauraci Nialla pospolu i s Burgery a svým pití. „Proč to tu máš tak rád?" Zasměje se Harry, když si od Louise ukradne jednu hranolku a s úsměvem příjme pití, ze kterého se napije. „Papparazzi tu člověka většinou nehledají a kdyby jo, můžeš se schovat za nějaké tlusté dítě." „To bylo hnusný!" Vykřikne Louis se smíchem, jakmile se všichni tři uklidní opět se věnují svému jídlu. „Není to Zayn?" Optá se Louis, když u pokladny uvidí stát Pákistánce. „Jo, je to on." Potvrdí Niall a vstane „Zayne?" Křikne a zamává rukou, aby si ho všimnul, avšak on na něj jen kývne a jen co si převezme svou objednávku přijde k útlé brunetce a obejme ji okolo ramen načež se rozejdou ven z McDonaldu. „Ještě jsem nezažil, aby mě kámoš vyměnil za holku." Přizná zmateně, když se za Zaynem a jeho údajnou přítelkyní zabouchnou skleněné dveře a Niall si sedne do křesla. „Všechno je jednou poprvé." Zachraptí Harry, přičemž statečně ignoruje zalapání po dechu ze strany Louise, které mělo být s největší pravděpodobností nenápadné. Niall nad tím jen protočí očima a zakousne se do Big Macu který se na malou chvíli stává jeho dobrý kamarádem. Stále nedokáže pochopit chování Zayna, vždy i když byl s Liamem si udělal čas a šel ho pozdravit, proto ho ještě více zmátlo, že kvůli holce si ten čas neudělal. Jako by se na něj vykašlal. A k tomu Liam a ty jeho zásady, když se nad tím tak zamyslí, měl by si to začít někam psát. Bůh ví kolik jich má.

Oh bože, cítím se strašně když si uvědomím, že naposledy byla část před cca týdnem, né-li dýl.

No nic, teď něco důležitějšího.

Tato povídka má 7 částí. 23 komentářů. 173 votes. 1,72K přečtení. Pane bože.

Umírám.

Oh god!!!

To je něco šílenýho!

Všem strašně moc děkuju.

Luff ya guyzzz!!

-Caroline

Btw: písnička nahoře je ta kterou zpíval Niall nazačátku *-* :3