The Principles

◄Epilog►

Deštivé odpoledne Nialla donutilo k tomu, aby poprosil svého manžela, ať zatopí v krbu mezitím, co on sám připravil dvě kakaa. Na talířek vyskládal pár sušenek a s úsměvem přišel do obýváku se vším na tácku.

„Co se děje?" Zasměje se Liam zmateně a prohrábne si hnědé, již trochu protkané šediny, vlasy.

„Tak mě napadlo, že využijeme nějak toho volného odpoledne, když tu nikdo není." Usměje se Niall a pomalu si sedne, přičemž si vezme jeden z hrníčků a pomalu si vyloží nohy na stůl sledujíc oheň v krbu. Liam si sedne vedle něj a obejme ho okolo ramen mezitím, co si též vyloží nohy na stůl.

„Víš..." Začne Niall po nějaké chvíli ticha čímž zaujme Liamovu pozornost. „Nedávno jsem přemýšlel, když jsem si prohlížel fotoalbum..." Zasměje se. „Pamatuješ si na ty tvé zásady?" Zašeptá opatrně. Využil právě tuhle chvíli když děcka zmizeli z domu. Nechce se před nimi s Liamem hádat, kdyby ho to nějak namíchlo. Avšak, on jen pomalu přikývne.

„Samozřejmě, že si na ně pamatuju." Vydechne pobaveně.

„Nikdy jsi mi neřekl, proč jsi je měl..." Zašeptá a odloží hrníček na stolek, přičemž se mu podívá do očí. Už nejsou tak hnědé, jak bývali, když jej poznal před těmi dvaceti lety. Zestárl ale i tak musí blonďák stále žárlit na pohledy, kterým se na něj ostatní dívají. Stále jako puberťák.

„Když mi bylo šestnáct, poznal jsem jednoho kluka, který ty zásady měl..." Začne pomalu Liam a též odloží šálek. „Ale byl o skoro třináct let starší takže, to vlastně ani takovej kluk nebyl..." Zasměje se a prohlídne si zlativý kroužek na jeho prsteníčku. „A já ho miloval. Dělal jsem úplně všechno, co po mě chtěl a dodržoval ty jeho zásady. Choval se ke mně velmi... jak to říct, mile? Hodně? Byl to prostě ideální přítel pro kluka bez přátel, rodiny nebo snad nějakých obdivovatelek. A jednou mě opil, znásilnil a pak mě nechal jeho kamarádíčkům..." Zasměje se snažíc se ignorujic slzy Nialla. Nikdy tohle nikomu neřekl. Neměl ani v plánu se s tím svěřit jemu. „Dva dny na to jsem zjistil, že ho někdo zabil. Nevěděl jsem kdo, ale byl jsem kurva rád, že to má ten zmrd za sebou ale i tak jsem se cítil divně. Pak jsem si to slíbil..." Zasměje se.

„Co sis slíbil?" Vydechne Niall zmateně.

„Nezamiluju se." Začne pomalu. „Vypracoval jsem se, a když jsem si pak žil jako pán, odmítal jsem mít nějaký vztahy. A pak ses zjevil ty s těma modrýma očima a šíleným úsměvem." Vydechne a pohladí svého manžela po tváři. „A já se zamiloval a porušil všechny zásady."

„A proč zrovna tyhle?"

„Ještě jsem musel bydlet v děcáku, ale on mě nutil přespávat u něj." Niall v duchu začne odpočítávat. „Kupoval mi k jídlu jen sračky z mekáče nebo z jiných fast foodu i když mi to nechutnalo. Musel jsem mu stále říkat, jak moc ho miluju a furt vymýšlet důvody, proč ho miluju." Protočí očima. „Měl jsem spousty kamarádů ale po tom, co zjistili s kým jsem chodil se se mnou přestali bavit. Miloval, ale vyloženě miloval hřbitovy. Do teď nechápu proč. Nevodil jsem si nikoho k sobě z toho důvodu, že jsem měl furt strach z něho. On taky jednoho dne přišel k děcáku a vyhlídnul si mě." Zašeptá. „Nehodlal jsem se nikdy opít tak abych o sobě nevěděl, aby se historie neopakovala..." Usměje se. „On se ke mně choval jako ke kusu hadru, obecně se tak choval. Proto já jsem musel být jeho pravý opak..." Chce pokračovat ale Niall ho zastaví polibkem.

„Stačí mi to." Zašeptá a znovu ho políbí.

„Ježíši kriste! Uvědomte si, že i my máme rádi své oči!" Uslyší výkřik jednoho z jejich synů.

„Co to je?" Zeptá se zmateně Niall když uvidí po jeho boku dvě slečny.

„Kámošky ze školy..." Pokrčí Xaver rameny a chytí obě slečny okolo pasu, přičemž se rozejde do svého pokoje.

„Nech si otevřený dveře!" Křikne Niall ignorujíc Liama který se směje.

Chvíli po něm přijde Daniel s Amy. „Jaké bylo kino?" Usměje se Liam. Daniel se na něj zmateně otočí.

„Jo, to bych taky rád věděl..." Zasměje se a oba zmizí u něj v pokoji ignorujíc vykulené oči Nialla.

„A proč Daniel může mít zavřený dveře, ale já je musím mít otevřený?" Vykoukne Xaver z pokoje.

„Jelikož mě je osmnáct blbečku..." Daniel vyjde z pokoje a z kuchyně ukradne balíček chipsů.

„Nenadávej mu! A ať tam nejsou drobky!" Povzdychne si Niall.

„Ahojte!" Objeví se před nimi Chris, přičemž drží za ruku nějakého chlapce. „Otcové, tohle je Phillip. Chodí do šesté a. Já jsem v béčku měli by jsme být rivalové ale..." Nahne se pomalu k Liamovi. „Mě se líbí!" Zašeptá.

„Tak si běžte hrát ven." Přikývne Liam se smíchem načež se do baráku plného hluku ozve zvonek. Liam pohlédne na hodiny a pousměje se. „Tomlinsonovi. Chvíle klidu vypršela!" Zasměje se a vstane, aby mohl jít vpustit jejich přátele dovnitř.

No, jelikož jsem si včera v noci, když jsem ležela v posteli a přemýšlela jsem nad novým příběhem jsem si vzpomněla na to, že jsem zapomněla na jednu věc a to na ty zásady který musel Liam říct Niallovi. No a tak to tu je v celé své kráse a v tuto chvíli když si čtete tuto mou poznámku je příběh již ukončen.
Všechny vás strašně moc miluju a mám na vá jedinou otázku.
Jelikož mám nápad na nový příběh, chcete abych ho už začala jakože psát?
-Caroline^^