The Principles

◄Twelfth Chapter►

Grace nasucho polkne mezitím, co pohledem těká z Nialla na Liama. Brunet se pomalu otočí a pohlédne na Nialla který se stále nepohnul z místa, stojí na prvním schodu a opírá se o zábradlí, přičemž probodává Liama pohledem a kouše si ret. Nechce dát najevo to, jak ho jeho přítomnost znervózňuje. Nechce, aby ho kolena zradila při prvním kroku. Avšak Liam vstane a pomalu se rozejde k chlapci díky čemuž se Niall obává, že se mu kolena změní na želé jen, co ucítí jeho kolínskou.

„Po vajíčkách může být člověku těžko, víš?" Usměje se tím úsměvem, takže se Niall musí chytnout zábradlí i druhou rukou. Má popraskané rty a ze zimy to nevypadá, Niall si ani nechce domýšlet, co dělal muž před ním v noci, proto se pomalu rozejde do kuchyně děkujíc bohu, že se mu kolena nepodlomila tak jak předpokládal.

„Díky Grace." Vytvoří ten nejzářivější úsměv, jaký v tu chvíli zvládne a sedne si na barovou stoličku. Jen co vezme do ruky vidličku a začne jíst Liam si sedne vedle něj a s úsměvem si od Grace převezme misku s cornflakes do kterých se hned s chutí pustí. Blízkost jejich kolen si je plně vědom při každém soustu, které pomalu rozžvýkává. Jakmile se napije svého černého čaje neodpustí si jemný úsměv, když na svém stehnu pocítí velkou dlaň Liama Payna. Liam ho s úsměvem pomalu pohladí načež se jeho úsměv rozšíří když se Niall zakucká a s hlasitým třísknutím položí na linku hrnek s čajem. Stisknutí na jeho stehně ho rozruší natolik, že urychleně sleze ze stoličky. S omluvou se rozeběhne k sobě do pokoje a s hlasitým třísknutím zabouchne dveře.

„Pane bože." Vydechne rozrušeně, když si opláchne obličej a pohlédne na sebe do zrcadla, nejen na sebe. „Co tě na tom tak vyděsilo?" Liam který stojí za ním se usměje a prohlédne si svou manikúru. Niall ho obejde, přičemž si neodpustí aby mu svým ramenem vrazil do jeho a ze země si vezme svou tašku s učebnicemi.

„Musím jít, a ty bys jít měl taky." Svůj pohled zarazí do země a svou špičkou se otře o druhou. K jeho páru Supra se přidají hnědé Martens což ho donutí se zamračit. „Ty nosíš Martensky?" Pohlédne mu do hnědých očí díky čemuž má opět pocit, že nic jiného krom Liama neexistuje. Místnosti kolem něj je jen bílá kostka, která ho uvěznila ve chvíli, kdy se v jeho těsné blízkosti opět začala linout ta zatraceně skvělá vůně Armani. „Už to tak bude." Zachraptí a usměje se, jakmile si všimne, že se na kůži Nialla vytvoří husí kůže. Pomalu pozvedne svou ruku a položí ji na tvář chlapce před ním. Niall se zadrhaně nadechne a jemně si zkousne ret.

„Smím tě políbit?" Usměje se Liam a aniž by čekal na odpověď se začne přibližovat k jeho rtům. Očekává všelico ale to, že se mu Niall vysmekne a uteče doopravdy nečekal. Zůstane stát v jeho pokoji očekávaje, že se blonďák vrátí, avšak bouchnutí vchodových dveří ho přesvědčí o opaku. Jeho slušné vychování se ho snaží přimět k tomu, aby odešel, ale jeho zvědavost zvítězí a prohlédne si nástěnku nad jeho počítačem s notebookem. Je tam rozvrh jeho hodin, který si tajně vyfotí. Několik fotek složené do koláže po celé jedné straně. Matně si vzpomene na jméno jeho kamaráda, kterého několikrát přivedl na natáčení, je to ten stejný, který je na fotkách. Nepříjemně ho zamrazí, když uvidí pár, na který si vzájemně dávají pusu na tvář. Avšak, nerad si přiznává, že nejvíce ho štve ten fakt, že je na nic Niall více usměvavý než když je s ním.

◄►

„Chtěl mě políbit ale já se prostě, prostě jsem se odtáhnul a zbaběle utekl." Tiché vzlyknutí se ozve v zadních řadách, ve kterých jsou jen dvě studentky, které to statečně ignorují a nadále poslouchají monotónní hlas profesora, který se ozývá přes celou přednáškovou místnost.

„Nialle nebylo to zbabělé..." Louis ho pohladí po zádech. „Polibek je velmi intimní věc, a když mu nevěříš a na polibek s ním se prostě necítíš, tak tu není důvod k tomu, abys ho políbil." Usměje se Louis přičemž je hned vtáhnut do objetí kterým ho Niall upřímně překvapí ale i tak se s výdechem usměje a obejme ho nazpět.