The Principles

◄Night chapter►

„Která se až příliš arogantně usmívala?" Zopakuje Niall posměšně když se napije obyčejné vody. „Správně." Potvrdí Liam a zmateně zamrká. „Je na tom snad něco vtipného?" Niall jen zavrtí hlavou, přičemž se opře o linku snažíc se ignorovat Liama který před ním stojí bez trika a v klidu si prohrabuje svoje kaštanové vlasy. „Jen upřímně nechápu co se to se Zaynem stalo..." Oznámí po chvíli ticha tlumeným hlasem. „Řeknu ti to takhle..." Liam se též opře o linku díky čemuž se k Niallovi přiblíží natolik, že stačí jen milimetr a jejich nosy by se mohli dotknout a doširoka se usměje. „Když poznal tebe jeho pracovní výkon se, i když nevím proč, zvýšil..." Uchechtne se. „A takhle tomu bylo měsíc, měsíc jsem se zamýšlel nad tím, že bych mu zvýšil plat. A pak si najednou začal říkat o volno, chodil pozdě na důležitá setkání a tak dále a tak dále..." Mávne rukou a podrbe se na zátylku. „Týden na to přišel s nějakou maškarou a oznámil mi, že končí."

◄►

Proběhl skrz alej stromů, barevné listí, které se vyjímalo na zemi díky podzimu který je skoro u konce a blíží se bílá zima, se rozlétlo když jeho nohy narušili přirozený klid. Svůj pohled stále směřoval do předu aniž by přestal vnímat hlas zpěváka Adama Levina a stále ignoroval realitu okolo sebe. Doběhl až nakonec aleje a zadýchaně se rukama opřel o studenou zeď pokreslenou grafity. Zhluboka se nadechl a opět vydechl, přičemž se narovnal, z jemného hlásku Birdy, která si v jeho uších prozpěvovala Skinny Love to přepnul na krále popu Jacksona a podél zdi se rozeběhl zpět k civilizaci, která zde v parku neměla žádnou moc.

Běžel tak moc rychle, že si ani neuvědomoval, jak moc ho svaly na nohou bolí, jak moc si plíce žádají pozornost a lapají po kyslíku a jeho oči se plní slzami kvůli větru. Neuvědomoval si realitu a hlavně si neuvědomoval silnici, na kterou vběhnul. Hlasité zatroubení staršího typu auta ho donutilo si sluchátka z uší vytáhnout a rozhlédnout se kolem sebe, lidé na něj vyděšeně hleděli, zatímco několik řidičů ho probodávalo nepříjemným pohledem, který ho měl zřejmě rozčtvrtit nejhorším způsobem. Dobelhal se na ulici mezi pár lidí a s omluvou si opět nasadil sluchátka a rozeběhl se opět domů.

◄►

„Tati?" Křikne do domu, když si zuje boty a mobil se sluchátky si strčí do kapsy. Pomalu nakoukne do obýváku a povšimne si, že někdo posedává na barový židličce v kuchyni, kam se rozejde. „Ruším?" Uchechtne se, jakmile uvidí svého otce a Liama jak se něčemu společně smějí. „Vůbec ne, Liam tě prý chce někam vzít..." Usměje se Denis a napije se jantarově zlatavé tekutiny v jeho sklence. „Mě?" Zakousne se do jablka, které si vezme z misky. „Ne tvé dvojče." Uchechtne se Liam. „Jdem do Funky Buddha." „Netrávíš tam nějak moc času?" Zamumlá Niall s plnou pusou zeleného jablka čímž si vyslouží, pohlavek od Grace. „Nejdřív to spolkni." Poučí ho, když začne připravovat věci na večeři. „Pan Payne zůstane na jídlo též?" Usměje se na všechny přítomné. „Niall a Liam nezůstanou Grace, budu tu jen já." Denis poplácá Nialla po rameni a usměje se. „Jdu se převléct a nějak upravit." Niall se rozejde k sobě do pokoje, přičemž mu neujde pohled Liama který nezvládá identifikovat.

Jen co sejde schody v džínách se spadlým rozkrokem a obyčejným tílkem se usměje na Liama který na něj již čeká u schodů. „Tak my jdem, čus." Mávne na svého otce avšak, ten už se ho nezvládne, jako správný rodič, zeptat v kolik příjde jelikož za sebou pospolu s Liamem zabouchne dveře. „Proč tam trávíš tolik času? Myslel jsem, že se neopíjíš..." Začne Niall nezávaznou konverzaci. „Rád se napiju, ale neopiju se." Upřesní Liam a mávnutím ruky zastaví svého bodyguarda který se k nim chtěl vydat. „Proč máš ty zásady?" „Proč to chceš vědět?" Odpoví mu s úsměvem otázkou Liam načež se Niall zamračí. „Jen tak." Odpoví hned.

Jen co dorazí před klub se začne ozývat až příliš zběsilé cvakání foťáků a příliš mnoho blesků a narážek na Liama. „Oni ti nadávají?" Zamračí se Niall když stojí po boku Liama a snaží se ignorovat bolest očí. „Už to tak bude." Usměje se Liam a přehodí si přes ramena Niall ruku čímž si ho k sobě přitáhne, aniž by si povšimnul jemného podlomení kolenou ze strany blonďáka, ne však kvůli tomu, že by byla jeho ruka příliš těžká. „Proč jim to nějak nevrátíš?" Uchechtne se. „Chovám se vždy korektně a tohle zvládám ignorovat."

742 slov.

No, omlouvám se, že je to tak krátké ale upřímně, měla jsem to rozepsaný už od středy bohužel včera (čtvrtek) jsem si něco udělala s kolenem (neptejte se, akorát by jste se mi smáli:DDDD) a nedokážu se moc soustředit na nic moc jiného.

snad se vám tato část líbila a příští bude snad extra dlouháá!!

Mám tu na vás velmi důležitou otázku!

Proč má Liam ty zásady?

Dle mého názoru je to ta nejdůležitější věc v celém příběhu a tu zřejmě odhalím až u konce. :)

Luff ya guyzz!

-Caroline:)