Příběh lásky/One direction

42.kapitola

Druhý den po tom incidentu jsem volala do sklenářství aby nám přijely zasklít to rozbité okno v kuchyni.

Normálně jsem doma uklízela a nemyslela na to co se stalo, ale Niall jako by se stal paranoidní.

Byl všude se mnou a dokonce mě nechtěl pouštět z domu. Nakonec si s nim ale kluci promluvily a bylo to v pořádku.

Trochu se uklidnil a byl z něj zase normální Niall. Tedy byl normální jak jen Niall muže normalni být. Vždyť chápete jak jsem to myslela.

Když kluci s holkama odešly do studia a já jsem zůstala sama doma, rozhodla jsem se zavolat našim a byl to dobrý nápad .Volala jsem si s nima asi hodinu a když jsem skončila někdo klepal.

Jakmile jsem otevřela vrhl se na mě můj bratr Mark.

"jsi v pořádku ,nestalo se ti nic?" zeptal se a prohlížel si mě.

"ahoj jo jsem v pohodě, jak víš co se mi stalo?" zepatala jsem se ho.

"volala mi El a řekla mi to. Aspoň že někdo je tu zodpovědnej když se ti něco stane .Co ten tvuj Niall ten asi nic neudělal co" řekl Mark a smál se.

"nech toho !neřekla jsem ti to ,protože jsem tě nechtěla zbytečně strašit když se mi ani nic nestalo .A Niall se o mě postaral ukázkově a ty bys toho měl nechat. Niall není Rayen."řekla jsem naštvaně a odešla jsem si sednout do obýváku.

"promiň tak jsem to nemyslel, ale mám o tebe strach .A asi by jsi měla něco vědět. "řekl Mark a byl docela nervozni.

"Dobře. Co bych měla vědět?"

"Nelekej se ale...Rayena už propustily z vězení "řekl Mark a čekal na moji reakci.

"cože? to už je tak dlouho? a kde je ?"zeptala jsem se vyděšeně.

"neboj se Pheobe ,všechno je O.K .Rayen neví kde jsi a nechá tě na pokoji. Neublíží ti.Já to nedovolím.A ani kluci ne" řekl a objal mě.

"diky brácha mám tě opravdu moc rada." řekla jsem a objetí mu oplatila.

"ja tebe taky Pheobe."taky mě objal.

"ale kluci o tom neví .O Rayenovy jsem jim neřekla"

"jak to že ne?" podivil se.

"prostě ne. Nikdo to neví .Ani El ani nikdo jiný .Ale neboj se ja jim to řeknu, ale až bude ta správná chvíle" řekla jsem a podívala se někam jinam jen ne na bratra.

"tak dobře nechám to na tobě ."řekl Mark a povzbudivě se na mě usmál.

Já jsem přikývla ale dál jsem ho objímala.

Chvíli ještě zůstal, tak jsme si povídaly, ale pak musel jít.

Jakmile odešel zůstala jsem doma sama a tak jsem se rozhodla že si půjdu na chvíli lehnout.