Příběh lásky/One direction

45.kapitola

Jakmile jsem se vzbudila čekalo mě překvapení.

Niall stál nade mnou a v ruce měl podnos se snídaní.

"dobré ráno lásko "řekl z úsměvem a položil mi tác na klín.

"dobré "odpověděla jsem z úsměvem.

"snídaně do postele pro moji princeznu "řekl Niall a dal mi snídani na klín.

"páni. My dneska něco slavíme?" zeptala jsem se z údivem.

"ne neslavíme. Nemůžu jen udělat něco milého pro mou lásku?"

"můžeš ,já nic neříkám"

"to je dobře, tak se do toho pusť"
A já tak udělala .A musím přiznat bylo to výborné.

Káva, opečené tousty se sýrem a šunkou a k tomu spoustu zeleniny.

Jakmile jsem to všechno dojedla, ležela jsem dále v posteli a nechtěla se zvednout. Byla jsem takhle spokojená.

"měla by jsi vstávat "řekl Niall když se vrátil z koupelny kde si dělal ranní
hygienu.

Nyní stál vedle mé postele jen v bílých trenýrkách a to byl pohled.

Blonďaté rozčepýřené vlasy, nádherné modré oči hluboké jak dvě studánky ,nejmilejší a nejzářivější úsměv a to nejvíc sexy tělo na světě.

"na co tak koukáš? "zeptal se Niall a já si uvědomila, že na něj už nějakou dobu zírám.

"na tebe. Přemýšlím čím by se ta snídaně dala ještě víc vylepšit "řekla jsem a zkousla si ret.

"a už víš čím? "zavrněl Niall a nahnul se nade mě.

"hmm co takhle tebou? "zavrněla jsem mu do pusy, stáhla si ho za krk do postele a políbila ho.

"to se mi líbí" řekl Niall z úsměvem a políbil mě taky.

Líbali jsme se a hladily po celém těle.
Přetočila jsem se tak abych seděla na Niallovy a mohla tak zasypávat jeho krk a hrudník polibky.

"ať tam vy dva děláte cokoliv, přestaňte a Nialle pohni si! Spěcháme!" bouchal na dveře Harry.

"hmm tak nic." vydechla jsem a skulila se z Nialla.

"to nevadí zlato. Jak příjdu, uděláme si pěkný večer. Teď ale musím jít "řekl Niall oblékl se, políbil mě na čelo a jakmile řekl ahoj byl pryč.

V domě zavládlo ticho.

Byla jsem tady sama .Kluci šly na nahrávání a já jsem se s rozhodla, že se dneska nebudu nudit.

Uklidila jsem dům, uvařila jsem a jelikož bylo hezky šla jsem posekat trávník.

Sekala jsem a při tom vzpomínala na minulost.

Vzpomínání:

Už to bylo asi 3měsíce co byl Erik ve vězení za to co udělal sestřence.

Všechno bylo v pohodě ,kromě mého života.

Místo něj jsem měla peklo na zemi.

Lidi ve škole se mě báli ,posmívaly se mi, pomlouvaly mě nebo slovně napadaly.

Nevěděla jsem co mám dělat.

Po několika týdnech tohodle utrpení ,mi začaly chodit vzkazy.

Nevěděla jsem kdo je píše, ani proč to dělá, ale každý den mě čekal jeden ve skříňce.

"Máš nádherné vlasy"
"Úžasné oči"
"Milí úsměv"
"Nemrač se!"
"Usměj se"

Takové většinou byly.

Ze začátku byly hezké ale pak mi chodili i domů a byly čím dál horší.

"Nádherně voníš"
"Jsi krásná když spíš"

A já se začala bát. Nikomu jsem o tom neřekla zvlášť né bráchovy. Zuřil by.

Pak jsem ale potkala Rayena.

Stalo se to když jsem si objednala pizzu.

Donesl mi ji on, a tak jsme se zakecaly ,zašly na kafe a bylo to.

Staly se z nás nejlepší kamarádi.

Teda aspoň tak to bylo pro mě.

Vzkazy přestal a já jsem byla v klidu.

Jenže pak se mě Rayen pokusil políbit a bylo to.

Řekla jsem mu že je pro mě jen kamarád, a on se začal chovat divně.

Po týdnu takového chovaní se zničeho nic objevil v noci v mém pokoji.

Odvedl mě jen v pyžamu do lesa,kde mi něco píchl do krku a já jsem omdlela.

Konec vzpomínání:

Dosekala jsem kus trávníku a chtěla jsem se jít napít, když jsem uslyšela výstřel a pocítila jsem ostrou bolest v boku.

Začala jsem padat k zemi.

"Pheobe! "slyšela jsem Nialla.

Bylo ale pozdě .Mé oči se zavřely a já jsem upadla do temnoty

Omlouvám se za chyby,neopravovala jsem to.
Díky za čtení ;) *Pája*