Tajemný Pan B a jeho studentka

Zlo přichází

Marie

,,Musím do školy!" křikla jsem na Gabriela a rozeběhla se k taxíku, který stál před jeho domem. Gabriel měl štěstí, protože dneska neučil, ale já jako pilná studentka, jsem do školy musela. Cesta uběhla rychle, vystoupila jsem z auta a šla ke dveřím školy. Maličko jsem se zarazila, protože na protější straně silnice stál červený pick up, který tady nikdy nestál, neviděla jsem, jestli tam někdo je, ale zřejmě si jen nějaký student pořídil nové auto. 

,,Marky!" okamžitě se otočila, na tváři měla zvláštní výraz, ale i tak šla ke mně. ,,Proč se tváříš tak divně?" zeptala jsem se. ,,Není mi dobře a bolí mě v krku." ,,Tak snad to přejde, pojď radši do třídy." 

Vůbec mi ty hodiny neubíhali, nudila jsem se, Marky všechny prospala, takže nebyla ani možnost se s ní bavit. ,,O přestávce jsem šla na záchod, když v tom mě v půli cesty zastavil Kryštof. ,,Hele nevíš proč mi Markéta nebere mobil a nechce se mnou mluvit, pořád se mi vyhýbá?" ,,Nevím, nejsem její tiskový mluvčí, ale můžu se s ní o tom pokusit promluvit." ,,Fajn, díky." 

Jakmile jsem se vrátila do třídy na poslední hodinu, přišla mi zpráva od Gabriela. ,,V jedenáct buď na náměstí, mám pro tebe překvapení." Netušila jsem proč takhle pozdě, ale těšila jsem se a po škole utíkala domů se připravit. Naposílala jsem Marky hlasovky ohledně Kryštofa, ale ani si je nezobrazila, což bylo divné, ale já se více soustředila na Gabriela, který mi nezvedal mobil. ,,Určitě je to součástí jeho překvapení." pomyslela jsem a pokračovala v dělání make-upu.

Vyšla jsem zhruba v půl jedenácté, abych na místě byla pro jistotu včas. Byla tma, ale počasí ještě ušlo, začínala být sice zima, tím že už nebylo září, ale skoro listopad. I tak jsem si vzala červené šaty, silonky a pro jistotu teplý kabát. 

Čekala jsem na lavičce na náměstí, bylo 22:50, takže ještě deset minut, než se Gabriel objeví. Poslouchala jsem písničky, protože The Weekend vydal nové album a koukala na TikTok. V tom jsem si všimla, že na parkovišti na druhé straně náměstí stojí mezi třemi auty ten stejný červený pick up, který jsem ráno viděla u školy. Zachvěla jsem se a začínala se bát, auto nemělo ani poznávací značku, což bylo patrné i takhle z dálky. Už jsem začínala mít velký strach a rozhodla se jí t radši domů, bylo dávno po jedenácté a Gabriel nikde, tenhle vtip se mu prostě nepovedl. Zvedla jsem se z lavičky a šla směrem domů, opatrně jsem přešla kolem parkoviště, když v tom to auto nastartovalo. Byla jsem totálně podělaná a dala se do běhu. Auto jelo jasně za mnou, utíkala jsem, jak nejrychleji jsem mohla. Z cesty jsem seběhla do parku a snažila se běžet zkratkou domů. Schovala jsem se za jeden strom, tak abych nebyla vidět, z auta vyskočili tři muži. Okamžitě jsem volala Gabrielovi, konečně to zvedl.

,,Kde jsi? Gabrieli, psal si v jedenáct, jelo tu nějaké auto a asi jdou po mně, strašně se bojím, Gabrieli." ,,Cože, kde jsi, Marie!!!!" ,,Mám tě." prudce jsem se otočila a mobil mi vypadl z ruky, ucítila jsem, jak mě něco silného udeřilo do hlavy,