Tajemný Pan B a jeho studentka

Rozhodnutí

Markéta

Bylo mi to jasné, okamžitě jsem odešla ze školy. Měla jsem namířeno do lékárny a modlila se, protože, co když jsem opravdu těhotná? Panebože, nemám dodělanou školu a  rodiče mě zabijí.

Jelikož v lékárně nemají těhotenské testy dostupné normálně v regálu, musel jsem si o něj požádat u poklady, což dělalo celou situaci ještě potupnější. Paní prodavačka si mě prohlédla od hlavy až k patě a v hlavě ji určitě probliklo, že jsem další mladá matka, teda doufám, že nebudu.

Test jsem popadla, zaplatila a běžela na první veřejné záchody. Třásly se mi ruce, bylo mi na omdlení a myslela jsem, že se znovu pozvracím, třeba jsem opravdu snědla něco špatného. Jenže moje menstruace bylo zpožděná už o dost, což se mi nikdy nestalo. 

Opatrně jsem z krabičky vyndala malý proužek...

Čekala jsem čtvrt hodiny, prostě pro jistu, celou dobu jsem měla test daný stranou, abych na něj neviděla. Ten čas utíkal nekonečně, v ruce jsem držela telefon, skoro jsem nemohla dýchat, když v tom mi zavolal Gabriel. ,,Mám tě přijet vyzvednout po škole, myslím, že bych dneska mohl uvařit večeři." ,,Vlastně se necítím moc dobře, už jsem dávno doma, asi mám chřipku." ,,Aha, hlavně se vylež, zítra se za tebou stavím zlato." Položil telefon a mně zazvonil budík, že ubylo patnáct minut. Měla jsem obrovský strach, otočila jsem test a tam byly dvě čárky. ,,Panebože, já jsem těhotná!" vykřikla jsem úděsem.

Ne to není možné běželo mi hlavou, šla jsem tedy do lékárny pro další tři testy, první ukázal opět dvě čárky a ty zbylé dva plus. Takže jsem těhotná, za devět měsíců porodím. Zhroutila jsem se na záchodech, bože vždyť jsme si vždycky dávali pozor.

Nevěděla jsem, co mám dělat, co budu dělat. Půjdu na potrat nebo si to nechám? V hlavě mi létalo milion myšlenek, jsme těhotná se svým učitelem, který je zároveň součást mafie...