Tajemný Pan B a jeho studentka

Bezmoc

 Marie

Probudila jsem se do černo černé tmy. ,,Kde to jsem proboha?!" bolelo mě celé tělo. Kolem zápěstí jsem měla okovy, takže jsem byla připoutaná k chladné zdi. Byla mi zima. Měla jsem strach, nevěděla jsem, kde jsem, proč tu jsem, cítila jsem jen ostrý zápach zatuchliny, vlhka a plísně.

Snažila jsem se pohnout, opatrně jsem se postavila na rozbolavělé nohy a snažila se po hmatu najít kliku, nebo nějaké dveře či dokonce zámek. Žaludek se mi málem převrátil, když jsem jednou nohou zakopla o tělo. ,,Panebože tady je mrtvola." bez světla jsem nedokázala rozpoznat, kdo to je, ale po hmatu bylo zřejmé, že jde o ženu.

,,Co když skončím takhle i já? Nic jsem nedokázala, ještě jsem si nesplnila všechny sny, a to co jsem chtěla. Co když mě už Gabriel nikdy nenajde, co když ho už neuvidím!" slza mi sjela po oku, začala jsem plakat, strašně moc, řekla bych, že to byly celé vodopády slz. Když v tom najednou někdo odemkl maličký zámek od velkých dveří, kterého jsem si nevšimla, ale tu postavu jsem znala.

,,Markét, panebože, jak jsi mě našla, musíš mi pomoct, dostat mě odsud. Prosím." v už ne tak tmavé, ale alespoň trochu osvětlené místnosti zazněl smích. ,,Víš Marie, já vlastně nemusím nic. Já tě nenašla, to já tě unesla." zasmála se hlasitě po druhé a mně spadla brada, vlastní kamarádka mě unesla. 

,,Proč bys to proboha dělala, co bys z toho měla? Však jsme kamarádky!" tekly mi slzy. ,,Občas si prostě musíš dobře vybrat stranu, vzala jsi mi jedinou možnost být s Gabrielem. Miluje tebe, přitom já o něm zjistila všechno první, ty jsi o něm ani nic nevěděla, to já byla první, koho doučoval, ale ty jsi byla taková kurva, že jsi se musela nechat ošukat a zničit celý můj plán, jak ho dostat." ,,Já myslela, že máš ráda Kryštofa, myslela jsem, že Gabriela nemusíš, v poslední době jsi byla divná, tolik jsme spolu nemluvily, nikdy v životě bych ti nechtěla překazit štěstí, ale já se prostě zamilovala, zamilovala jsem se do mafiána a učitele zároveň."

,,Panebože, jak sebestředná ty jsi, nemáš žádnou úctu. Myslíš, že se uspokojím s nějakým studentíkem, zatím co ty budeš mít Gabriela. Víš, vlastně jsem si užila tě unést, stačilo získat kontakt na Gabrielova otce, on nezastává nic jako lásku, bylo tak jednoduché ho přesvědčit o tom, že ty budeš jeho syna kazit, že díky tobě ztratí veškeré emoce."

,,Jsi mrcha Markéto, Gabriel tě nikdy nebude milovat, co jako hodláš udělat? Zabiješ mě? Gabriel tě bude nenávidět!"

,,To se ještě uvidí." zasmála se, hodila po mně kus chleba, malou vodu a kýbl. Schoulila jsem se do klubíčka a doufala, že brzy umřu.