Tajemný Pan B a jeho studentka

Všechno špatně

Marie

,,Co jsem to proboha udělala." říkala jsem sama sobě v hlavě. Nespala jsem celou noc, ale bylo mi to jedno, ve škole už jsem nebyla, stýskalo se mi po rodičích a do toho jsem se líbala s Matteem. Všechno, co jsem za poslední dobu udělala, bylo špatně.

Matteo

To co jsem udělal, nebylo správné, ale tak moc jsem toužil pokračovat, tak moc jsem jí chtěl, ale ona toužila po Gabrielovi. Zazvonil zvonek a já jsem věděl, že je konečně tady, jde si pro svojí přítelkyni, kterou chtěla zabít její nejlepší kamarádka až teď.

,,Kde je." vyhrkl na mě hned ve dveřích. ,,Nahoře v pokoji, myslím, že už je vzhůru." Pokývnul hlavou a rozešel se ke schodům. 

Marie

,,Marie." Gabriel, byl tady. Rozrazil dveře a okamžitě ke mně přiběhl. ,,Tak moc jsem se o tebe bál." objímal mě a hladil mě po vlasech. ,,Já vím, taky jsem se bála." začala jsem vzlykat a po očích í stékaly slzy, nedokázala jsem posoudit zda štěstí či studu z toho, co jsem předchozí noc provedla.

,,Neplakej, chtěl jsem za tebou vyrazit, co nejdříve, jenže otec mě donutil jít na takovou schůzku a nechtěl jsem, aby ti ublížil znovu. Markéta bude pykat za to, co ti provedla, už se ti nikdy nic nestane, to ti slibuju." Začal mě líbat,  byl dychtivý, jenže já jsem vůbec nic necítila, odtrhla jsem se.

,,J-já jsem ještě unavená, nepojedeme radši domů, chtěla bych konečně vidět mámu. Gabriel přikývl a nic neříkal. V tom mu zazvonil telefon, nevěděla jsem s kým mluví, ale asi to moc příjemný rozhovor nebyl. ,,Bože." zamumlal, když dotelefonoval. ,,Něco se děje?" zeptala jsem se. ,,Ne!" odsekl, to bylo poprvé, co na mě skoro zakřičel. ,,Promiň." ihned se začal omlouvat. ,,Odvezu tě domů." a já přikývla.

Jakmile jsme sešli schod, přiběhl k nám Matteo, nejspíš se chtěl rozloučit, ale Gabriel šel rovnou radši k autu, já už jsem se chystala vyjít ze dveří, když v tom mě Matteo chytil za zápěstí a vrazil mi do něj papírek. Bylo to jeho telefonní číslo. ,,To máš, kdybys si náhodou někdy něco potřebovala." ,,Děkuju." usmála jsem se a poděkovala. ,,A taky se ti omlouvám za ten včerejšek." ,,Nemáš za co, to nebyla tvoje chyba, to já jsem to chtěla." Hned jak sem to řekla, měl v obličeji překvapený výraz.

S Gabrielem jsme cestou neprohodili ani slovo.

,,Děkuju za svezení." ,,Nemáš zač, musím ještě něco vyřídit, ale pak ti zavolám."

Doma jsem se okamžitě rozběhla k mamce. Chtěla jsem jí vidět. ,,Mami." ,,Holčičko moje, jsem tak ráda, že jsi pátky a že se ti nic nestalo. Vůbec bych to do té Markéty neřekla." ,,Já vím mami." Chvíli jsme si povídali a já se rozhodla, že si napustím vanu v které jsem pak další hodinu ležela.

 Gabriel nezavolal ani když už byla skoro půlnoc.