Tajemný Pan B a jeho studentka

Bože

Marie

Ráno jsem klasicky vstala a šla rovnou do školy. Okamžitě jsem se měla dostavit do ředitelny, kde mi bylo sděleno, že moje docházka je mizerná, známky tak akorát ujdou a že je všem líto, co se mi stalo. Jenže mně to bylo vlastně všechno jedno, věděla jsem jaké mám cíle a tak dále, ale hlavně jsem přemýšlela o Matteovi.

,,Jsem mrcha." řekla jsem si nahlas. Nezavolala jsem Gabrielovi, on mně taky ne. Ani jeden z nás neměl tu potřebu.

,,Jak se cítíš." zeptala se Terka. Nikdy jsem se s ní tolik nebavila a teď, když moje nejlepší kamarádka bude souzená za únos, byl nejlepší čas se s Terkou začít bavit. ,,Není mi nejlíp, popravdě vůbec nevím, co dělat." ,,Vau, já myslela, to co ti provedla Markéta, ale evidentně je v tom něco dalšího. Mimochodem, víš, že Gabriel tu už nebude učit." ,,Cože, vykoktala jsem ze sebe," vůbec nic mi neřekl, nemluvil se mnou a já se to dozvím takhle. ,,Terko, myslím, že ví, že jsem se líbala s jeho bratrem." Terčin výraz mluvil za vše, koukala na mě s naprosto vytřeštěnýma očima. ,,Počkej já se asi musím zorientovat v situaci, naznačuješ, že si měla něco i s ním?" Přikývla jsem. ,,Bože, takže ty jsi spala s ním a teď se ti líbí jeho bratr." ,,Technicky vzato ho pořád miluju, ale jeho bratr, já nevím, on prostě, ach jo." ,,Myslíš, že se dokážeš do člověka zakoukat za dva dny? Třeba se ti nelíbí, jen prostě chceš změnu." ,,Já si myslím, že to Gabriel tuší, že se tam mezi námi něco stalo, a proto mi ani neřekl, že končí v téhle škole. Bože kéž by se tohle všechno nikdy nestalo." Ohlédla jsem se ke dveřím a spatřila jsem Markétu. Udělalo se mi strašně zle.

,,Co tu dělá?" zašeptala Terka. Neměla jsem tušení, možná shledali, že je nevinná, že nic neprovedla i když provedla. Okamžitě jsem se zvedla a odešla na záchod.

Gabriel (o pár hodin dříve)

,,Zaplatím vám kolik si řeknete, ale okamžitě jí pustíte." Markéta byla potěšená. ,,Proč to děláš, já myslela, že jí miluješ." ,,Situace se změnila. Neměla se k němu ani přiblížit."