Tajemný Pan B a jeho studentka

Někdo nový

Marie

Ležela jsem dál ve studené cele, nebylo nejhorší cítit bolest, a to, jak se moje tělo vyčerpávalo, bylo horší cítit zradu od vlastní kamarádky. S Markétou jsme byli nejlepší kamarádky, nikdy jsem netušila, že chtěla Gabriela, nebo, že do něho byla zamilovaná, ale ona mě dokázala vyvést z omylu.

Doufala jsem, že už mě konečně najde, přemýšlela jsem dál a dál. Silně mě bolela hlava, třáslo se mi tělo, boleli mě kosti a byla mi obrovská zima, nejspíš jsem měla chřipku, kterou jsem teď nedokázala léčit.

Z mého přemýšlení mě vytrhlo otevření dveří, neměla jsem sílu se ani podívat, jestli opět vchází Markéta, byla jsem unavená a doufala, že je to Gabriel. Ta osoba šla ke mně. ,,Gabrieli." zašeptala jsem. ,,Nejsem Gabriel, celá se třeseš, chyť se mě kolem krku." opatrně jsem se neznámého muže chytila kolem krku, byl silně cítit parfémem. Vzal mě do náručí a vynesl z cely. Až venku jsem mu stačila na okamžik pohlédnout do očí, byl nádherný, měl delší černé vlasy a malou jizvu nad obočím, ale jinak jeho hnědé oči působily štědře a mile. ,,Zvládneš se postavit na nohy?" zeptal se a já přikývla, jenže jakmile jsem se postavila, nohy se mi podlomily a já omdlela, těsně před tím, než jsem dopadla na zem, mě neznámý muž chytil a vzal zpět do náručí.

Probudila jsem se a venku byla patrně noc, ležela jsem na velké posteli, pokoj, ve kterém jsem byla, vypadal dost honosně, v rohu svítily dvě menší lampičky, které místnost hezky ale přítmě osvětlovaly.

,,Jsem rád, že jsi vzhůru." trhla jsem sebou, vůbec jsem si nevšimla, že v pokoji, sedí v křesle, ten pohledný muž, který mě odnesl z cely.

,,Kdo jsi a jak jsem se sem dostala, proč tu jsem?" jakmile jsem se jenom pohnula, celé tělo mě zabolelo. ,,Jmenuji se Matteo a čirou náhodu jsem na tebe narazil v otcových celách, byla jsi v hrozném stavu, když jsem tě jsem donesl a šaty máš v prádelně.

Zarazila jsem se, jsem úplně nahá v cizí posteli. ,,Klid, vím na co myslíš, nic bych na tebe nezkoušel. Odpočin si, potřebuješ to." ,,Já musím za Gabrielem." ,,Neboj Gabriel si pro tebe brzy přijde." usmál se Matteo. ,,Co bude s Markétou?" ,,To netuším, dělá kšeftíčky s otcem, ale myslím si, že ho brzy přestane bavit, otec se spíš vyděsil, protože nechce, aby se jeho synové zamilovali."

,,Počkat, vy jste bratři.?" zasmál se. ,,Postřeh, princezno. Běž spinkat, kdyby něco, budu vedle." Byla jsem v šoku, ale velmi unavená, zavřela jsem oči a znovu se ponořila do hlubokého spánku.