Už staletí jsou hvězdy vázány slibem k modré krvi. Pro každého potomka krále musí vybrat choť ze svých řad, vyšlechtit ji k dokonalosti a seslat na zem, až bude následník trůnu připraven ujmout se vlády.
Doposud hvězdy, které se připoutaly ke králi...
Princ musel trvat na tom, že se hvězda zakryje, jinak odmítal překročit hranice města. Oriona to netěšilo, na slunci byl ve svém živlu a zářil jako v noci nemohl, ale když mu bylo oznámeno, že pokud neuposlechne, nebude mít možnost ochutnat místní vyhlášené sladkosti a laskominy, přestal bít hlavou o zeď a s nelibostí si přetáhl přes hlavu kapuci pláště.
Protože se blížila oslava princových narozenin, město žilo pro pečení slaných i sladkých dortů, selátek, koláčů a pro ty, jimž nic živočišného nevonělo, měli připravenou pochoutku v podobě uzené cukety. Některé kousky se daly volně koupit ve stáncích na velkém náměstí, kam je zavedla líbivá vůně koření na borůvkovou slepičí polévku.
Ačkoli jedli asi před hodinou, stačil jediný pohled, jejž si vyměnili, a bylo jasno. Pár zlaťáků hrdinně padne za růčí, několik dalších přijde své bratry pomstít o stánek dál a budou obětováni bohu sladkostí; karamelkám. Vlastně se strachy třásli, už když Orion zmerčil táhnoucí se kousek v prstech dítka, co s nepřítelem zdravých zubů bojovalo podobně udatně jako pán, kterému se zachtělo šlachovitého stehýnka, a měli důvod.
Jednu, žadonila hvězda.
„Vylámeš si zuby.“
Narostou mi další. A vůbec, mám ústa dvě, můj zářivý úsměv to neohrozí.
Princ se na hvězdu otočil. Hledal další ústa na hlavě, ale nebyla k nalezení. Než se stačil zeptat, jak to tedy bude jíst, zvedl Orion pravou nohu.
Ještě že ho přinutil obout si boty. Pokud si do nich slintá, alespoň si zapamatuje, že lidé na nohou oči ani ústa nemají. Aby to zhodnotil, plácl se do čela a zavrtěl hlavou.
„Umíš si najít způsoby, jak mě znechutit. A to jsem si myslel, že horší to být nemůže.“
Po sladkém blikám.
Evajean mu zabodl prst do hrudi, čímž ho odstrčil od stánku.
„Žádné sladké.“
Jsi bručoun.
Ačkoli to měla být výtka, Orion se zubil od ucha k uchu. Rád by ochutnal, ale tady všem na očích nemůže. Pokud má zůstat v utajení, musí si počkat, až bude někde sám. Třeba až ho princ zavře v komnatě, tam bude mít spoustu času, aby přišel na to, jak se karamelka správně jí. Dítko, co s ní bojovalo, s brekem tvrdý kousek cukerné bomby zahodilo. Ale Orion se tak snadno nevzdá!
Odhodlán se držet klidně celý den, přesvědčil Evajeana, že ho klidně může postříkat ledovou vodou, pokud mu jeden kousek pořídí. Musel vysvětlit, že ledovou vodu – a vodu celkově – nesnáší dobře, aby ukojil princovu škodolibost, a měl, po čem toužil. Očka mu zajiskřila, když pozvedával nad hlavu válečnou kořist.
„Kroť se. Sledují nás,“ upozornil ho princ.
To nebyla tak úplně pravda. Dokonce ani obchodník, který se nebál karamelky prodávat za bílého dne a komukoli, kdo si o to řekne, se na ně nedíval. Pohledy všech se zaměřily na dění uprostřed náměstí, odkud se ozýval řev a smích a dusot kopyt.
Samozřejmě si to okamžitě získalo Orionův zájem. Princ by ho musel připoutat řetězem, aby ho neztratil. Kdyby ho nechytil za plášť a nedržel se, co mu síly stačily, mezi hlavami by splynul. A Evajean by hledal hodiny, tolik lidí na jednom místě ještě neviděl.
Hvězda se drala dopředu. Dupal, protože není zvyklý na chůzi, a tahle taktika mu vycházela skvěle. Každý, s nímž se podělil o část své váhy, se se zamručením otočil, čímž vytvořil dostatek prostoru na to, aby se Orion protáhl dál. Evajean mu byl v závěsu, jako stín.
Nebyli tak daleko od přední řady, když princi začalo docházet, co mohlo za ten povyk. Kaskadéři, baviči a tanečníci předváděli vše, co měli v rukávech, po kapsách – a plivači ohně v ústech.
Chvíli jen tak postával, než si uvědomil, že hvězda není nikde poblíž. V panice si roztažením paží udělal prostor, jímž proskočil přesně v moment, kdy se ozval jásot a všechny ruce vyletěly vzhůru. Dostal pěstí do brady, ale to nebylo nic, s čím by si následník trůnu neporadil. To horší na něj čekalo potom.
Orion postával před plivačem ohně. Kdyby jen to, v dlani držel malý ohýnek a chlubil se jím davu.
„Drahá obloho,“ zašeptal princ. „Tolik ke krytí.“
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
