Už staletí jsou hvězdy vázány slibem k modré krvi. Pro každého potomka krále musí vybrat choť ze svých řad, vyšlechtit ji k dokonalosti a seslat na zem, až bude následník trůnu připraven ujmout se vlády.
Doposud hvězdy, které se připoutaly ke králi...
Princ Evajean si div neuhryzl ret. Sledovat hvězdu, jak se okatě předvádí a získává si srdce všech lidí, bolelo. Nejen fyzicky, ale hlavně fyzicky. Mimo rty si drtil prsty v pěstech, bylo do něj vráženo ze všech stran, jak se diváci nemohli dohodnout, kolik dětí pustí dopředu a kdo už je navíc.
Pár výrostků se postavilo i před něj. Nevadilo by mu to, kdyby mu nedupali po nohou a neposkočili pokaždé, když hvězda spolkla oheň, s úsměvem se otočila na patě a vyčarovala plamínek na dlani.
Kdyby přítomní věděli, že mají co dočinění s hvězdou, tolik by mu netleskali. Princ se k potlesku neměl. Tedy dokud se jejich pohledy nesetkaly, to alespoň předstíral pobavení a dvakrát dlaněmi tleskl o sebe v pomalém, skoro až sarkastickém pohybu.
To nejhorší ho teprve čekalo. Hvězda předala plamínek jednomu z bavičů. Pak si to vyšel přímo k davu – k místu, kde princ stál. Žádná diskrétnost, prostě ho popadl za zápěstí a než se princ stačil vzpamatovat, stál uprostřed rozšiřujícího se kruhu.
Pojď, chtějí dobrovolníka.
„Nejdu dobrovolně,“ vyhrkl Evajean a hvězdě se vytrhl.
Bylo pozdě. Unikl sice sevření Oriona, ale už nepočítal s tím, že se objeví v kleštích největšího muže, s nímž se kdy setkal. Oprava, nikoli muže – o tom ho ostatně přesvědčil nedostatečný tlak u krku, jenž se vklínil mezi dvě silná stehna.
Její hmotnost byla nepředstavitelná. V jeden moment cítil, jak se mu podlamují kolena, ale silou vůle je držel, v druhý mu vynechával mozek a pravidelné dýchání. Naštěstí to netrvalo dlouho, ženština se přesunula na kolegu, na jehož dlaních předvedla dokonalou stojku.
Princ si upravil plášť a otočil se za sebe. Takhle zblízka to bylo úchvatné, to musel uznat. Dokud do něj hvězda nestrčila, aby šel ještě blíž. Tolik odvahy v sobě princ neměl.
Jdeš nahoru?
„Kam?“ zašeptal Evajean.
Na ně.
„Blázníš? Jsem následník trůnu! Pokud se mi cokoli –“
Probliknu nás tam.
To prince přinutilo se podívat na hvězdu. Popadl svého společníka za límec a vytáhl si ho do výšky očí.
„Prozradíš nás a neochutnáš dort.“
Na tohle Orion slyšel. Energie, jíž se nabil, vyprchala. Uzemnila se do dlažebních kostech, kde zajiskřila jako elektrický náboj. Vlasy, jež ještě před chvílí zářily nadšením, svůj jas ztratily.
Dobře.
„Jsem rád, že to chápeš.“
Brzy se znovu rozzářil. Rty zkroutil do úsměvu, před nímž tál i permafrost. Mohli být rádi, že většina světla zanikla v kapuci a plášti.
Jen já. Nechci tě vystavit nebezpečí.
A hvězda zmizela. Princ prohmátl naprázdno.
Napětí se dalo krájet. Lidé lapali po dechu, nechápaje, kam se podivín poděl. Orion je nenechal na vážkách dlouho. Jakmile dosedl na nohy kaskadérky, vytažené do vzduchu, vysloužil si bouřlivý potlesk.
Ne ode všech. Princ už ani nepředstíral, že má radost. Schoval hlavu pod kápi a vykročil si to k davu. Jako by lidé chápali, kam má namířeno, ustupovali mu, aby vytvořili úzkou uličku, jíž se mohl protáhnout až na druhou stranu.
Sláva je pro prince běžná. V celém království není jediné duše, která by neznala královskou rodinu. Drby, co se kolem ní točí, živí bulváry po staletí.
Ale dnes ho nikdo nepoznal. Žárlil? Možná malinko. Všechnu slávu si přivlastnila hvězda. A to ani nemusí ukazovat, co je zač. Princ by tu pozornost měl, kdyby se jako princ představil, ovšem Orion to nepotřeboval. Udělal na všechny dojem tím, že je sám sebou.
Nechtěl mu utéct. Zastavil se u stánku s pečeným selátkem. Stánkař se po něm div neohnal nožem, když se nevědomky opřel o stolek.
S omluvou se postavil o kousek dál. Odtud na představení neviděl. Věž z těl spadla, hvězda už nezdobila její vršek. Ale potlesk neutichal, tohle není všechno, co chtěli předvést.
Zalitoval, že sem vůbec šli. Pokud hvězda zvlčí a rozhodne se, že chce cestovat s kejklíři, těžko ji princ přesvědčí k opaku. On žil celý život v kleci a netouží po ničem jiném než svobodě s uznáním. Upřít to někomu jinému je sobecké.
Založil paže na prsou. Dlaň ho svědila. Pouto sláblo, byli od sebe daleko.
Udělal krok vpřed. Nemyslel si, že to zabere. Kupodivu to přestalo. Ten důvod mu došel později, prvně si totiž Oriona, co se objevil zpoza rohu, nevšiml.
Udělal jsem si nové přátele.
Princ si povzdechl. Tohle není dobré znamení. Vztahy mimo hradby jsou nebezpečné a brzy zaniknou. Až se ti dva vezmou, nebudou moci hrad opustit. Pokud nepřijdou na to, jak hvězdu vrátit na nebe.
„Měli bychom se vrátit.“
Orion po Evajeanově vzoru zkřížil paže na hrudi.
Pozvali nás na jídlo.
„Na hradě je spousta jídla.“
Tenhle postoj na prince nezabral, musel na něj jinak. A to přes psí oči.
Mají cosi, čemu říkají praskací prášek. Prosím!
Tohle může být naposledy, co jsme ve městě, uvědomil si princ.
„Dobrá. Ale chci sele.“
Jak si Vaše Výsost přeje.
Hvězda se teatrálně uklonila. Pak přicupital k princi a chytil ho za ruku.
Dlaň znovu zasvědila. Pomalu si na to zvykal. Že nemůže být od hvězdy moc daleko, ale zároveň k ní mít příliš blízko.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
